Pozvánka oddílu KAJKY na zbytek května 2008

Schůzky probíhají v klubovně ve čtvrtek od 16:30 do 18:30 hodin a jmenují se takto:

15. května – 29. – Zlatá kolaudace *)

22. května – 30. –

29. května – 31. – Schůzka na přání Kajek – dárek ke dni dětí **)

 

*)      Kromě poslední přípravy na Zlatý list (objednán odborník Jindříšek v doprovodu maminky Jany) slavnostně zahájíme provoz v opravené klubovně. Hostinu prosím pouze skromnou…

**)   Kajky se nejpozději na schůzce 22. května dohodnou, jestli na tuto schůzku připraví program, ve kterém budou soutěžit vedoucí, nebo si pouze objednají na schůzku oblíbené hry a soutěže.

 

Dokončovací práce v klubovně v pondělí 12. a ve středu 14. května

Šikovné (tedy všechny) Kajky zveme do klubovny v pondělí 12. a ve středu 14. května vždy od 17 hodin, aby pomohli s dokončením úprav v klubovně. Na programu je mytí oken, vytírání, stěhování nábytku a úklid vybavení. Pokud konečně uschne vyrovnávací vrstva na podlaze v dílně (dělali jsme to v půlce dubna a měla schnout 48 hodin), položíme tam lino a místnost také uklidíme. V pondělí vede úklid Laďka, ve středu Jirka.

 

Středočeské krajské kolo soutěže Zelená stezka – Zlatý list v sobotu 17. a v neděli 18. května (736.)

Středočeské krajské kolo Zlatého listu probíhá tentokrát v Hostivici. Do soutěže nasadíme dvě družstva mladších a jedno družstvo starších – rozdělení družstev a hlídek dohodneme na schůzce 15. května. V sobotu soutěží mladší, v neděli starší, oba dny se začíná v 9 hodin u klubovny. Soutěžící tedy přijdou na tento čas a domů je pustíme po skončení soutěže, odhadem někdy mezi 16. a 17. hodinou. S sebou obvyklé vybavení na jednodenní akce, nezapomeňte na jídlo.

Protože jsme pořadatelé, zvu všechny, kdo jsou ochotni pomoci. V pátek odpoledne potřebuji pomocníky na pověšení plachty před klubovnu, úpravu v klubovně, přípravu nástěnek a další potřebné práce. V sobotu rád uvítám starší, kteří pomohou s péčí o odborníky na stanovištích a s organizací na startu (k zapisování pustím jen Kajky prověřené pro práci s tajnými dokumenty). V neděli se totéž týká větších mladších. Protože velké (přerostlé, bývalé, …) Kajky v době Zlaťáku skládají zkoušky na kurzu první pomoci a nemohou se zúčastnit, bude se hodit každá pomocná ruka…

 

Den dětí a světa v sobotu 31. května

Den dětí – to je velkolepá akce, na jejímž pořádání spolupracuje řada hostivických organizací včetně Kajek. Letos budeme putovat do všech možných částí světa a nevynecháme ani oceány, které zaujímají většinu plochy Země. Přijď si zalézt na horolezecké stěně, zaskákat na skákacích botách, vyzkoušet si bednolezení, zaskákat si na velké trampolíně a proběhnout spoustu dalších soutěží a zábavy pro děti i dospělé. Navíc v sokolovně probíhá další program se známými zpěváky. Vše vypukne v sobotu 31. května ve 13:30 hodin…

 

Připravujeme

 

Program na červen…

přineseme na konci května v červnovém Kajčím křiku. Jistá je závěrečná víkendovka o víkendu 20.–22. června, podle výsledku Zlatého listu, časových možností a dalších okolností uvažujeme ještě o lezení, vodě či výpravě na kolech. Určitě nezvládneme všechno, budeme muset vybírat.

 

Oddílové zprávy

 

Kajkám bude 15 let

V pondělí 17. listopadu oslaví Kajky 15 let od památné schůzky, na které jsme se nestali Bacily, Strepkokoky, Bakteriemi ani jinými jednobuněčnými organismy, ale Kajkami. Měli bychom toto výročí nějak připomenout, takže inspirován nedávnými oslavami deseti let Kajek nadhazuji následující možné akce: tradiční návštěva stromu úmluvy, velká soutěž pro všechny děti, výstava o naší činnosti (minulou výstavu mám kompletně uloženou), velké oddílové setkání s kláním současných i bývalých Kajek a rodičů, samostatná večerní až noční akce pro bývalé členy… Co vy na to? Už jste si vyznačili prodloužený víkend v kalendáři jako oddílový?

 

Alena už nevede Kajky

Na začátku května se Alena rozhodla skončit s vedením Kajek. Děkujeme jí za práci, kterou pro oddíl odvedla: za přípravu programu na schůzky, za organizaci Stříbrné nitě a dalších soutěží, za vedení oddílových evidencí i spoustu dalších činností. Věřme, že tato změna příliš nepoznamená chod oddílové činnosti.

 

DVD Kajky 2007

Stále ještě můžete od Jirky získat za 30,50 Kč DVD  Kajky 2007 s fotkami, Kajčími křiky a dalšími zajímavostmi. Neváhejte, ať nákup stihnete dřív, než přestanou platit padesátníky. A kdyby náhodou někdo DVD nechtěl kupovat, ale měl zájem o jeho obsah, může si DVD půjčit a jeho obsah si přehrát do svého počítače…

 

Stříbrná nit

 

V dubnu jsme za příbuzenské vztahy mezi zvířaty získali 7 bodů, za strom roku a létací balón po 9 bodech. V dalším kole jsme se zapojili pouze do výroby knoflíků, za kterou jsme dostali 8 bodů. Po květnovém hodnocení tedy máme 127 bodů a jsme na 5. místě.

Dodatečně přinášíme zadání úkolů na duben až květen, jehož řešení máme odevzdat do začátku června:

22.     Jedinečná šance! Skvělá příležitost! Světová událost! Je to opravdu senzační – právě na váš kolektiv se obrátila celosvětově významná kosmetická firma (z pochopitelných důvodů ji nesmím jmenovat) s žádostí o pomoc. Jejich specialisté jsou totiž v koncích a již vyčerpali všechny umělé vůně – spoléhají proto jen na vás, že jim vyberete nejhezčí, nejlíbeznější, nejkouzelnější,... přírodní vůni. Nesmíte je zklamat!

Vydejte se proto do přírody a společně vyberte tu úplně nejlepší přírodní vůni – právě nyní je k tomu obrovská příležitost. Ale pozor, vedení firmy požaduje uvést nejen jméno přírodniny, ale pro budoucí reklamní kampaň i její stručný popis, který zákazníky osloví do té míry, že příště budou již chtít jen a jen tu vaši přírodní vůni.

Moc prosím, nezklamte důvěru oné firmy – je totiž přesvědčena, že právě vy přírodu vnímáte všemi smysly a že daný úkol hravě zvládnete.

23.     Tak jako vy jsem i já mnohokrát četl o tom, kolik druhů rostlin a živočichů svou existencí člověk již na celé planetě zahubil. Odborníci to mají pěkně spočítané a i když nejsem žádný znalec, tak jsem se to schválně pokusil vyčíslit také. A když už jsme u toho, proč byste si to nezkusili také vy? Spočítejte proto všechny druhy rostlin a živočichů, které v naší zemi člověk svým působením již vyhubil a tedy již nežijí ve volné přírodě – já jsem byl seznamem překvapen a možná budete i vy. A pokud budete mít sílu a chuť, zkuste si podobně rozsáhlý seznam vytvořit i pro celou planetu – to však již nebude vůbec jednoduché...

24.     Blíží se nám konec dubna a jako byste to neznali – v předvečer začátku máje se čarodějnice opět budou prohánět povětřím, hrobové se budou otvírat, černé květy se k půlnoci rozvinou, ... a i jiné podivnosti možná nastanou. Vím, nyní si říkáte „povídačky, pověry, ...“ – ale co kdyby?

Podle lidových tradic vycházejících až z dob dávných Keltů byla Valpružina noc opravdu významná a původním významem směřovala k jarní očistě. My se připravíme na všechny možnosti a tak bude vaším cílem jako za starých časů pouze z přírodního materiálu vyrobit pořádné koště a s jeho pomocí alespoň dvakrát pořádně zamést tu místnost, kde se obvykle scházíte.

A pokud se v blízkosti nějaké vaší čarodějnice bude koště nadnášet, poskakovat či projevovat snahu o létání, můžete vyzkoušet jeho letově schopnosti – nás pak bude zajímat nejen postup výroby čarodějnického koštěte, ale i jméno nejzdatnějšího pilota.

Pepa a Adam vyrábějí na schůzce přírodní koště

 

Zároveň máme už zadání úkolů, které se mají plnit během května a června a odeslat pořadateli do začátku července.

25.     Každé jaro se ve vesnicích, chatařských osadách i v zahrádkářských koloniích rozléhá ten povědomý hukot nebo svistot – ano, majitelé pozemků se s veškerou dostupnou technikou směle vrhají na své trávníky, každé dva týdny je pečlivě sekají a posléze hrdě obhlížejí svá celodenní díla. Bojové heslo zní: ani jedna rostlinka nesmí vyčnívat nad pečlivě zastřiženou fazónu, nic nesmí narušit jednolitou zeleň!

Když si však člověk jenom pohledem porovná tyto pečlivě udržované trávníky s přirozenou loukou, hned na první pohled vidí obrovský rozdíl – a tím nemyslím výšku rostlin, ale především počet různých druhů, které se na tomto prostoru nacházejí.

Odborníci mají tento rozdíl v druhové pestrosti přesně zjištěný... a tak mne napadá: vy víte, kolik druhů rostlin se právě u vás vyskytuje na dokonale sekaném trávníku a na blízké přirozené louce? Pokud ne, tak nezbývá nic jiného, než si na těchto dvou biotopech vymezit čtverec 1 × 1 metr a pečlivě zaznamenat všechny nalezené a bezpečně poznané rostliny. Jistě i vám vyjdou zajímavá čísla...

A když jsme u toho: až bude za pár let celá Evropa pečlivě sestříhána do ukázkového trávníku, bude to mít nějaký vliv na přírodu, nebo vlastně o nic nejde?

26.     V jedné odborné publikaci jsem se dočetl, že hned za likvidací stanovišť jsou celosvětovým problémem rostlinné a živočišné invaze, tedy masivní výskyt nepůvodních druhů v daném prostředí. Pokud si říkáte „To je sice hezké, ale nás se to vůbec netýká...“, tak jste na omylu, protože i do naší republiky se nejen v prehistorii, ale i v současnosti neustále dostávají některé druhy až z velmi dálné ciziny a řada z nich se prý u nás i velmi agresivně rozmnožuje.

O tom se ostatně můžete ve svém okolí přesvědčit sami – vaším cílem totiž bude najít ve svém působišti co nejvíce rostlinných či živočišných invazních druhů a odhadnout, jaké původní tuzemské druhy postupně vytlačují z jejich stanoviště. Potom pak již pro vás bude hračkou rozpoznat onu nebezpečnost invazí.

27.     V mnoha přírodovědných filmech z tropické přírody jsou vidět mohutná termitiště, tedy stavby malého slepého hmyzu, který přesně organizován buduje své nepřehlédnutelné příbytky. A nepotřebuje k tomu žádné stavební plány, zdlouhavá jednání s úřady, nábory pracovníků, úvěry bank ani kontrakty na přísun stavebního materiálu.

A co ty, hrdý člověče, dokážeš vybudovat alespoň model takového termitiště? Jsi opravdu pánem všeho tvorstva, nejvyšší predátor a nejschopnější stavitel? Zkus a uvidíš!

 

Stalo se…

 

Vítání jara

V sobotu 16. března jsme jako tradičně přivítali jaro. Vše začalo hrabáním listí pod břízami a vařením oběda. Potom účastníci poznávali a barvili jarní byliny – blatouch bahenní, bleduli jarní, devětsil lékařský, dymnivku dutou, hlaváček jarní, jaterník podléšku, koniklec luční, kopytník evropský, křivatec český, mokrýše, orsej jarní, plicník lékařský, podběl lékařský, prvosenku jarní, sasanku hajní, sasanku pryskyřníkovitou a sněženku podsněžník. Dále jsme si zahráli kuličky a poznávali stromy.

Hlavním bodem programu však bylo upálení moran. Jednu vyrobily Matylda s Pavlínou, druhou Pavel, Vítek a Dana. Morany symbolizující zimu se sice držely, spíš kouřily, než hořely, ale nakonec z nich ani ze zimy nic nezbylo… Jenom nechápu, proč bylo na Velikonoce tolik sněhu…

Škoda jen, že nedošlo na tradiční jarní proběhnutí v krátkých kalhotách…

 

Velikonoce v Ráji

Na Velikonoce jsme se vydali společně s rokycanskými Brontosaury do Českého ráje. Nalákat se nechali jen Maruška, Bára, Kačka a Pavel, doprovázeni Alenou a Jirkou, s ostatními účastníky nás však bylo tak akorát.

Vlakem jsme ve středu 19. března vyjeli zajímavou trasou přes Kladno, Kralupy a Neratovice do čerstvě zasněženého Turnova, kde nás čekal Veterán od Brontosaurů. Když říkal, že budeme bydlet pod mostem, moc jsme mu nevěřili. Pak jsme přešli most, přelezli zábradlí a zamířili přímo dolů… Tam jsme ale našli základnu turnovských skautů. Večerní program byl volný a jeho bohatost závisela na tom, kolik toho maminky navařili a napekli. Kromě toho se hrálo na kytaru a zpívalo, až jsem z toho usnul.

Nazítří jsme nakoupili několik vagónů potravin a pak tatínek přivezl Báru a Kačku, takže jsme byli kompletní. Čtvrteční výprava vedla do Hruboskalska, z Turnova jsme vystoupali na Hlavatici a skalním městem jsme se dostali k hradu Valdštejn, jehož zavřená vrata jsme označkovali koulemi, k symbolickému hrobu horolezců a na hrad Hrubá Skála, u kterého jsme viděli Adamovo lože – Adam tam nebyl. Aby hradů nebylo příliš málo, zamířili jsme ještě k Troskám. Kdyby nás to napadlo, mohli jsme vytvořit živý obraz Trosky pod Troskami… Čekání na vlak z Ktové jsme vyplnili rubikovkou. Večer proběhla večeře a také jakési hry, které organizovala Mašinka. Neúčastnil jsem se jich a nic o nich nevím. Každopádně den zakončila opět hra na kytaru.

Zatímco během čtvrtka sníh z jižních svahů skoro zmizel, v pátek nám výpravu do Prachovských skal zpestřil nový příval. Varování, ať se nikdo zbytečně nemáčí, bylo dostatečným pokynem k intenzivní koulovačce, která začala dříve, než jsme došli na zříceninu hradu Pařez, a tam vypukla s plnou silou. V Prachovských skalách jsme zasněženými schody stoupali z údolí na vyhlídky a zase naopak a stále dokola. Maruška s Bárou laškovaly s Veteránem, Kačka se snažila držet s nimi krok, Pavel se zvolna seznamoval s ostatními kluky. Alena přemýšlela, jak nevylít pomazánku nesenou v batohu a Jirka vymýšlel, jakými zkratkami si ještě prodloužit cestu. Vlhkými či spíše mokrými loukami u Jinolických rybníků jsme se dostali do Jinolic, kde nás u nádraží uvítala hospůdka s horkým čajem. Pavel předvedl, jak umí stavět věže z tácků. Další průběh dne už byl tradiční: návrat vlakem, večeře, hra na kytaru, spánek…

Vedoucí Brontosaurů Dan předem zjistil, že v Dlaskově statku u Turnova se v sobotu konají velikonoční slavnosti. Nemohli jsme tedy zamířit nikam jinam… Ve statku jsme si prohlédli selské světnice, různé zemědělské nástroje, truhlářskou dílnu i ukázku starých trhů umístěnou v bývalé stodole a někomu neunikla ani historická dřevěná kadibudka vybavená splachovacím záchodem. Maruška s Bárou se málem zapomněly u zdobených vajec a hlavně u pána, co pletl pomlázky a byl ochoten je naučit tak zvláštní postupy, že je ani Dan neznal.

Od statku jsme pokračovali méně známým skalním městem Drábovnou a pod jedním převisem jsme poobědvali. Dámy byly nezvykle tiché, což jsme si vysvětlovali Veteránovou nepřítomností. Ony však naznačovaly, že nenesou domluvený chleba. No, hlady jsme stejně neumřeli. Jak už bylo na této akci zvykem u všech hradů, byl zavřený i Frýdštejn s nezaměnitelnou kulatou věží. Od něj naše cesta vedla po skalnatém hřebínku k Pantheonu a poté do Malé Skály. Po zahřátí v nádražní čekárně jsme se vrátili vlakem a po večeři následovala svíčkovaná, hra na kytaru a večerka. Mluvili jsme sice o bazénu a Jirka s Maruškou měli dokonce nějakým omylem plavky, ale nějak k tomu nedošlo…

I Velikonoční neděle patřila výletu, v severní části Českého ráje nám zbyla ještě trasa po skalních městech na levém břehu Jizery. Vlakem jsme se tedy vrátili do Malé Skály a z ní stoupali na Besedické skály. Asi moc neprohádám, když napíšu, že mnozí ve spleti skalních uliček úplně přehlédli místo zvané Kalich, kdysi shromaždiště vyznavačů Jednoty bratrské. Při obědu na volně přístupné zřícenině hradu Zbirohy zamlklost Kajek opět prozradila jakýsi nedostatek ve vybavení, jen už si nepamatuji jaký. Cestou necestou jsme se pak kolem bučin u Rakous dostali do Klokočských skal. Po hraně těchto skal s výhledy na Kozákov i na vzdálenější Ještěd jsme se dostali k hradu Rotštejnu, opět zavřené zřícenině. Dolní sklepy jsme prošli, ale vlastní hrad chránila vysoká ohrada a dokonce ostnatý drát. Cestou zpět si někteří vedoucí prolezli jeskyni v jednom bočním údolí, zatímco Kajky i další spěchali na večeři. Vrátili jsme se tentokrát až po soumraku.

Večer se kluci pustili do pletení pomlázek. Potěšil mě Pavel, vyrobil bez pomoci opravdu podařené pomlázky. Maruška, Bára a Katka připravily zdobená vajíčka. Ano, opravdu jsme trvali na tom, že přestupný rok nijak nemění velikonoční tradice, jak se někteří snažili naznačovat.

Na Velikonoční pondělí už po sněhu zbývaly jen skromné zbytky. Den začal zdlouhavým balením a úklidem. Zdálo se, že na velikonoční zvyky zapomeneme, ale nebylo tomu tak. V pravou chvíli vyběhl útvar ozbrojený rákoskami, totiž pomlázkami, a děvčata vřeštěla nadšením. Jirka místo pomlázky použil příhodnou lať a sklidil velký ohlas. S ostatními jsme dojeli do Neratovic a poté nás čekala ona netradiční cesta lokálkami přes Kralupy a Kladno domů.

Velikonoce ve znamení dlouhých pochodů některým z nás jistě zahýbali letošními turistickými statistikami. Viděli jsme zajímavá místa všech tří částí CHKO Český ráj v nezvyklé „zasněžené úpravě“. Přestože jsem si před odjezdem nebyl jistý, zda má akce jen se čtyřmi Kajkami cenu, setkání s kamarády a celé Velikonoce mě nadchly. Snad to tak vnímali i ostatní… A věřili byste tomu, že jsem s sebou měl krátké kalhoty a přes vyloženě tropické počasí jsem je na první jarní den nepoužil?

 

17. recesiáda

Na schůzce 3. dubna se uskutečnila již 17. recesiáda. (Odpověď na otázku, jak mohla být recesiáda 17., když se oddíl chystá teprve na 15. narozeniny a recesiáda probíhá vždy jen jednou ročně, samozřejmě víme, ale necháme ji na zvídavých oddílových historicích, kteří mohou bádat ve dvou policích našich kronik.) Opět jsme skákali s taškou, házeli na cíl mezi nohama, běhali 30 metrů pozadu a připomněli si lez hluboký i vytrvalostní sed. Výsledky poznamenala záhadná ztráta části výsledků. V mladších vyhrála Erika před Danou J. a Pavlínkou, ve starších Tereza M. před Janou a Pavlem a v seniorech Maruška jako jediný soutěžící.

 

Jak jsme (ne)hledali jaro

Na sobotu 12. dubna jsme vyhlásili výpravu do Českého krasu s hledáním jara. Sveďme třeba na málo vtipnou pozvánku (Jirko, styď se!), že na sraz přišla jen Erika, takže jsme akci museli zrušit. Jirka se potom vydal sám hledat jaro do třešňovky. Poznatky, kdo pozoroval jaro, jsme sepsali na nejbližší schůzce.

 

Ze současnosti historických vycházek

Jirka prospal celou zimu zahrabán mezi archiváliemi a znalosti, které mu přitom natekly či napadaly do hlavy, bylo třeba nějak využít. Také proto jsme uspořádaly další dvě historické vycházky, které navázaly na tři předchozí pořádané na podzim.

V sobotu 5. dubna jsme zamířili na Husovo náměstí a jeho nejbližší okolí. Zde se urodil největší počet účastníků – tolik prstů nemám a kuličkové počítadlo jsem zapomněl doma, takže jen odhaduji, že nás bylo něco málo přes 30. Z Kajek se objevili Vítek, Pavlína, Terka J. a Lucka J. a také Laďka. Povídali jsme si o historii celého náměstí i jednotlivých domů, o Anně Marii Toskánské, které se nepovedlo manželství a tak raději ve svých vesnicích stavěla, o sedlákovi, který byl tak líný, že mu nevadila díra ve zdi obytné místnosti, jíž probíhal pes, o nejstarší škole, kde v jedné místnosti bydlel učitel zpočátku s farářem a ve druhé učil, o zbořeném zájezdním hostinci U českého lva, o prodejně konzumního spolku, kde se scházeli dělníci a vymýšleli, čím poškádlí starostu, o učiteli Pelzovi, který složil sokolskou píseň Lví silou a o mnohém dalším, vážném i méně vážném. Málokdo asi očekával, že pouhé obejití náměstí a uličky u kostela může zabrat dvě a půl hodiny, přesto mnozí účastníci vydrželi úplně do konce…

V neděli 20. dubna následovala poslední vycházka, zamířili jsme na Břve. Z Kajek tentokrát nedorazil nikdo kromě maminky Radky, zato přišli někteří břevští patrioti. Naštěstí nezjistili, že bych povídal nějaké historické omyly, ono také děje 11. až 19. století málokdo osobně pamatuje. Připomněli jsme si historii všech tří břevských statků, vzpomněli jsme na návštěvu následníka trůnu Karla, kterého břevský starosta Ptáček pohostil ve svém hostinci, a řekli jsme si i o zaniklé cihelně, o těžbě rašeliny, o proměnách Břevského rybníka a o spoustě dalších zajímavostí.

Pokud jste se vycházkám úspěšně vyhnuli, neradujte se! Na přání účastníků se zřejmě vycházky budou postupně opakovat…

 

Jarní pomoc přírodě

Na sobotu 19. dubna předpověď počasí hlásila déšť, naštěstí se o pár hodin spletla. V devět hodin jsme se sešli u mysliveckého srubu u Kaly a musím přiznat, že Kajky Bára, Dana H., Erika, Jana, Lucka J., Maruška, tři Terezy, Laďka, Alena, Jirka a rodiče Mirek a Dana s Bárou se mezi davy skautů skoro ztrácely. Rozdali jsme pytle, rozdělili úseky a vyrazili do lesa. Malé Kajky si vzaly na starost úsek k Matulově hájovně, větší zamířily k silnici na Sobín a dále za Kalu. Doupě bezdomovce, které jsme na podzim ohlásili na úřadě, jsme našli sice složené, ale s původním množstvím materiálu, který nakonec zabral asi deset pytlů. Hlavně Jana nemohla pochopit, k čemu bezdomovec ve svém doupěti potřeboval nabíječku na mobil. Mirek s Danou a s hráběmi obětavě lovili odpad naplavený do strouhy z Břevského rybníka do Kaly.

Kolem jedenácté hodiny dalo počasí meteorologům za pravdu, začal pěkný „slejvák“, takže jsme se postupně sešli u mysliveckého srubu. Rozumní se schovali a pět nejmenovaných býložravých sudiček střežilo oheň, na kterém se opékaly buřtíky, které v sobě jistě měly nějaké to maso. Jak déšť neustával, rozdali jsme samolepky a brigádu ukončili. Před deštěm jsme nedodělali hráz Litovického rybníka a konec lesa u Sobína, ale i tak jsme odpadem naplnili asi tři čtvrtiny velkého kontejneru.

 

Místní kolo Zlatého listu

Nevím přesně, kdo vlastně vymyslel pořádání místního kola Zlatého listu, jisté je jen to, že si při něm střední (starší, velké) Kajky měly přípravou stanovišť opakovat před krajským kolem. V neděli 27. dubna vše vypuklo, odborníky na stezce se stali Laďka (stromy a keře), Maruška (botanika), Lucka (protestovala, že má stanoviště ekologie a ne ochrana prostředí, jak bylo psáno na ceduli, ale otázky měla vysloveně z ochrany prostředí), Tereza (geologie neboli nauka o šutrech), Dana (ptáci), Bára (ryby, obojživelníci, plazi, savci) a Jirka, který za vodáckou Janu převzal bezobratlé a částečně si předělal otázky.

Po úspěchu obou sobotních akcí – sokolských olympijských hrátek a skautské koloběžkiády přišly na naši soutěž jen Kajky a jejich kamarádi. V nejmladší kategorii soutěžili a vyhráli Bára Č. s Kačkou N. před Vítkem s Pavlínou. V mladších Tereza S. dlouze řešila, s kým bude ochotná jít na stezku, a nakonec s bratrem Kubou vyhrála o celý půlbod před Fífou, Honzou Malíkem a Annou Peterovou. Na Adama s Borkem zbylo krásné třetí místo.

I přes menší účast se nám akce vydařila, sluníčko krásně svítilo, soutěžící ledacos věděli, na každého vyšla nějaká cena, odborníci nezlobili a tak vůbec.

 

Vítání ptačího zpěvu

Vítání ptačího zpěvu u Hostivických rybníků začalo v sobotu 3. května již v šest hodin ráno, ale ptáci už byli dávno v plném zpěvu, až řevu. Na koncert přišlo 15 lidí, z Kajek Maruška a později Tereza M. Správně usoudily, že při Otově povídání o ptácích určitě uslyší odpověď na některé jeho otázky ze Zlatého listu, jen netušily a možná doteď netuší, že Ota na Zlatý list nemůže přijet…

Netradičně jsme se vydali nejprve přes staré Litovice do Sádek a na Břve. N hladině Litovického rybníka jsme viděli dva samce čírky modré, ukázali jsme si loňské hnízdo rákosníka, v Litovicích zpíval třeba zvonek zelený, v Sádkách na nás pokřikoval slavík obecný, za Litovickým rybníkem jsme viděli na přeletu dva motáky pochopy, na Břvích jsme se naučili rozlišovat rehka zahradního a domácího a nad Břevským rybníkem létala mezi vlaštovkami a jiřičkami i břehule říční. V Břevské rákosině a potom i na Nekejcově a u Litovického rybníka jsme slyšeli žluvu hajní, která opravdu, ale opravdu nemá nic společného se žlunou zelenou, kterou jsme slyšeli u Litovického rybníka a viděli na proschlé bříze za Břevským rybníkem. U přepadu z Kaly jsme objevili bahňáka pisíka obecného, u rákosiny na jižní straně Kaly se schovávali poláci velcí a poté na hladinu konečně vyplul párek potápky černokrké. Na Chobotu seděla v koruně stromu volavka popelavá, která nám pak přeletěla nad hlavami. Slípka zelenonohá, která žije skrytě, se nám dokonce neopatrně ukázala. Na Litovickém rybníku jsme viděli ještě dvě potápky roháče, dokonce tančily zásnubní tanec. Celkem jsme viděli nebo slyšeli 54 druhů ptáků, nepříjemné je však malé množství potápek na rybnících.

 

Klubovna vzhůru nohama

Vystěhováním části skladu začala ve středu 10. dubna rekonstrukce klubovny. Radnice totiž zaplatila obnovu elektroinstalace. Původně jsme si mysleli, že pouze vyklidíme to nejnutnější a malovat a pořádně uklízet budeme přes prázdniny. Když jsme však viděli vyklizenou kuchyň, dílnu a záchod, řekli jsme si, že musíme využít příležitost. Tak začalo pracovní šílenství, na jehož konec už snad dohlédneme. Nejprve se malovalo v kuchyni, dílně a na záchodě, pak v hlavní klubovně. Vymysleli jsme si ještě novou podlahu na záchodě, kterou ochotně udělal pan Svoboda, a dřevěný obklad stěn v klubovně.

Přinášíme nyní přehled prací do začátku května (novější nemám zpracován) a výběr fotografií z rekonstrukce. Ke klubovním manévrům se ještě určitě vrátíme v příštím Kajčím křiku.

 


čtvrtek 10. dubna

vystěhování skladu

Laďka

pondělí 14. dubna

vyklízení kuchyně, dílny a záchodu

Jirka, Alena, Michal V. a Ondra M.

čtvrtek 17. dubna

začátek škrábání, nákupy materiálu

Laďka, Jirka, Alena, Milan

pátek 18. dubna

škrábání starých maleb

Jirka

sobota 19. dubna

škrábání maleb, sádrování a první malování stropu v kuchyni

Jirka, Alena

neděle 20. dubna

mytí stěn v dílně a na záchodě, sádrování, druhé malování stropu v kuchyni, první malování dílny a záchodu

Jirka, Alena, Jana S., Michal V., Ondra M., Tereza H. a Veronika M.

pondělí 21. dubna

první malování stěn v kuchyni, druhé malování v dílně a na záchodě

Jirka, Alena

úterý 22. dubna

druhé malování stěn v kuchyni

Jirka, Alena

středa 23. dubna

hrubý úklid, nákup dalšího materiálu

Laďka, Jirka, Alena

čtvrtek 24. dubna

úklid, nákup dalšího materiálu, vyrovnávací vrstva na podlaze v dílně

Jirka, Alena

pátek 25. dubna

mytí nádobí, začátek stěhování do kuchyně

Laďka, Jirka, Alena

sobota 26. dubna

kompletní vyklizení přední místnosti, začátek škrábání starých maleb

Laďka, Jirka, Alena, Radka, Michal V., Ondra M. a Milan; Matěj

neděle 27. dubna

škrábání starých maleb v hlavní místnosti

Jirka, Alena, Radka, Pavel H., Jana S. a Tereza H.; Adam, Matěj, Vítek, Pavlína, Borek, Tereza S. a Kuba

pondělí 28. dubna

doškrábání starých maleb pod demontovanými světly

Jirka

středa 30. dubna

první malování stropu, pokusy odstranit olejové nátěry

Jirka, Alena, Michal

čtvrtek 1. května

marné pokusy odstranit olejové nátěry, příprava stěn na obklad,

druhý nátěr stropu, první nátěr stěn

Jirka, Radka, Tereza, Jitka, Vláďa, Milan, Pavel; mytí stěn po opalování nátěrů Tereza J., Lucka J., Pavlína a Vítek

 

 

Všem dosavadním pomocníkům děkuji (i těm, kdo se zapojili po 1. květnu a uvedu je jmenovitě příště) a doufám, že do krajského Zlatého listu rekonstrukci klubovny a hlavně následný úklid řádně dokončíme.

 

Zprávy přímo nejčerstvější z víkendovky v Boskovicích

Na víkendovku do Boskovic se vydali Lucka, Maruška, Jana, Dana, Bára, Erika, Kristýna, Verunka, Pavlína, Katka H., Míša H., Fífa, Adam, Vítek, Laďka, Blanka a Petra H. Redakce KK obdržela v pátek 9. května večer tuto zprávu:

Kajky hlásí – čtvrtek – příjezd do Boskovic – nákup potravin – vyběhnutí Kajek pod pohrůžkou mytí nádobí a vyfunění Laďky na hrad Boskovice – prohlídka – dříve honosný hrad – nyní rozsáhlá zřícenina se středověkými mučicími nástroji – krásný výhled do okolí – střední Kajky připravují průběžně hry pro mladší – pátek – výjezd do Moravského krasu – prohlídka Kateřinské jeskyně – obdivování krápníkové výzdoby a čarodějnice – jízda visutou lanovkou na vrchol Macochy – slunečné počasí – … Nic víc poštovní holub nedonesl…

 

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

·        Na sokolských olympijských hrátkách koncem dubna v jedné z kategorií zářily Kajky, tedy pokud mezi ně budeme počítat i Borka, který vyhrál. Snad si dobře pamatuji, že druhé místo obsadil Pavel a třetí Adam. Velký Borek měl radost o to větší, že vyhrála i jeho Terezka, a hned se pochlubil na svých stránkách www.smazinka.com.

·        Zkusili jste někdy zadat do vyhledávače Google slova „hostivická historie“? Vyhledávač funguje správně, na prvním místě ukáže mé stránky www.hostivickahistorie.cz, ale když máte trpělivost, najdete i stránky hostivických Marešek. Pouze jsem mezi fotkami našel jen málo Marešek-Kajek – Věro, udělej s tím něco!

·        Lucce prý už nestačí tančit jen s Mareškami, takže jezdí ještě do Kladna. A příští rok se prý chystá do opravdových tanečních, takže bude umět perfektně polku, valčík, tango a spoustu dalších tanců, bez kterých se moderní žena neobejde.

·        Do třetice zmínka o internetu: na svých stránkách o hostivické historii sleduji návštěvnost. Nejpilnější je návštěvník, který si stránky prohlíží z počítače českého parlamentu. V dubnu mezi dotazy pro vyhledávače vyčníval četností dotaz „Nepál nosič unese“, který odkazuje na nenápadně schovanou stránku o mém předloňském putování po Himalájích. Začátkem května se zvýšila návštěvnost z počítačů s jugoslávskou doménou: již tři návštěvníci si četli deník pana Kapalína nasazeného za 1. světové války na srbské frontě.

·        Bývalé (velké, přestárlé) Kajky úspěšně studují a některé už i pracují. Od Vládi si můžete nechat nakreslit elektrický obvod, třeba vedení drátů po bytě. Pecin bude „strojníkem“, ale umí obsluhovat i program sledující firemní hospodaření. Mohl by třeba středním Kajkám vytvořit evidenci, která by sledovala, jak roznášejí Hostivický měsíčník. Ondra studuje na prodejce traktorů, mezi Kajkami je naštěstí zatím nenabízí. Veronika se tuším učí kreslit mapy, mohl by nám nakreslit mapu klubovny po uklizení, abychom v ní nebloudili. Jana dokonce umí stavět domy tak výborně, že pojede na půl roku do Dánska předávat své zkušenosti. Jano, až budeš mít chvilku, nenakreslíš mám něco úžasně architektonického pro naši klubovnu? Tereza by ti jistě pomohla…

·        V dubnovém Kajčím křiku jsme se ptali, čím je jazykovědně zajímavá pozvánka na historickou vycházku kolem náměstí. Na uvedenou adresu žádná odpověď nepřišla, ale dostal jsem SMS od Terky M., která zjistila, že prý se v pozvánce vytahuji. To není správná odpověď:.. Chtěl jsem slyšet, že u skoro každého podstatného jména bylo doplněno přídavné jméno, pravda, zpravidla lichotící…

·        Jana kromě Kajek chodí ještě do vodáckého oddílu s příznačným názvem Mokro. Umí-li pádlovat tak jako povídat, jistě se mezi vodáky neztratí…

 

Kde to bylo – kde to je

Most kdesi v lese, a přitom je to Hostivice v roce 1954. Tak tedy: kde to bylo?

Správné řešení fotografie z dubnového  Kajčího křiku drze neuvedu. Každá Kajka má totiž kajčí kalendář a pohledem na právě probíhající měsíc květen jistě zjistila správnou odpověď sama. Popisek v kalendáři je sice stručný, ale výstižný, protože hostinec se jmenuje stejně i nyní.

 

 

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

14. ročník – 188. číslo, vychází 11. května 2008

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka

Kajky na internetu: http://www.volny.cz/kajky.hostivice, http://www.volny.cz/kajcikrik

Činnost oddílu Kajky podporují SMOP ČSOP z prostředků MŠMT ČR a město Hostivice