Pozvánka oddílu KAJKY na únor 2008

Schůzky probíhají v klubovně ve čtvrtek od 16:30 do 18:30 hodin a jmenují se takto:

  7. února – 19. – Veselá maska

10. ledna – 20. – Hlavou dolů

17. ledna – 21. – Šplouchy šplouch

24. ledna – 22. – Kostlivci z nich nebudou

 

Výroba a čištění ptačích budek v sobotu 9. února (728.)

Sobota 9. února se stane jakýmsi klubovní den zaměřený na výrobu budek. Nezelenáči si jistě vzpomenou na úkol vyrobit ptačí budku v Zálesákovi a ani těm ostatním neuškodí prověřit své dovednosti. Začínáme v 9 hodin – 9. v 9 se určitě dobře pamatuje. Skončíme v 16 hodin, což je pro změnu datum, kdy se bude za týden konat sčítání netopýrů. Dopoledne bude patřit výrobě a odpoledne se nové budky vyvěsí. Na dočištění ještě čekají budky za Litovickým rybníkem, na které by mělo také dojít.

 

Expedice Myotis v sobotu 16. února (729.)

Jirka sice upadl do zimního spánku a málokdo z Kajek ho viděl od doby, kdy venku padalo listí, ale kvůli výpravě za zvířaty se zajímavými jmény jako Myotis, Plecotus či Barbastella se určitě aspoň v sobotu 16. února probudí. Vyrážíme opět do štol Malé Ameriky a již poosmé odtud přineseme zajímavá čísla o průběhu zimního spánku. Ale ten, kdo bude chtít počítat, si musí přivstat, odjíždíme autobusem 306 již v 7:24 z náměstí (přistupovat můžete v Hostivici po celé trase). Vrátíme se stejný den stejným autobusem v 17:24 na náměstí, opět můžete z autobusu vyskakovat na všech zastávkách.

S sebou potřebujete dvě čtyřpásmové jízdenky nebo průkazky MHD a dvě patřičně levnější jízdenky – jedeme z Hostivice v pásmu 1 přes pásma B a 0 (Zličín) a pak do Mořiny v pásmu 2. Určitě nezaškodí baterka s bateriemi, která vydrží svítit několik hodin. Hodit se může i něco jídla a pití, a kdyby vám snad strava od maminky nechutnala, Jirka jistě rád vymění vaše pochoutky za kus suchého tvrdého chleba. Bahnomilům doporučujeme kalhoty a boty na převlečení a přezutí po opuštění podzemí, někteří řidiči autobusu zastávají názor, že špinavci mají jezdit vlakem, a ten je poměrně daleko.

V zájmu bezpečnosti se každý účastník naučí slušně německy pozdravit ducha štol Hanse Hagena. Kdo neumí německy, nechť před odjezdem sepíše poslední vůli (závěť) a uloží ji do notářské úschovy. Dědictví odkázané ve prospěch oddílu s radostí uvítáme.

 

Stříbrná nit

Za rozhovor s Kájou o týrání zvířat jsme získali 6 bodů, plakát o hostivické krajině nám vynesl 7 bodů a za krmítka nám udělili 9 bodů, takže po 9. úkolu máme celkem 67 bodů a statečně držíme 5. místo v celkovém žebříčku.

 

Do 4. dubna můžeme řešit tyto úkoly:

16.     Opět máme před sebou divoký jarní růst přírody, kdy se každá rostlina snaží co nejdříve vyrašit, vyrůst, zazelenat se, … Je sice úžasné celé to každoroční divadlo pozorovat, ale přeci jenom bychom si měli blíže všímat i některých zdánlivých maličkostí. Tak třeba jarní pupeny na větvích jsou pokaždé různé – nejen velikostí, ale i povrchem, tvarem, barvou, …

Abychom dali našemu pokukování nějaký řád, budou nyní naším objektem pozorování ochmýřené pupeny. Vaším cílem proto bude v přírodě nalézt nejenom co největší takový ochmýřený pupen (a tak mne napadá: záleží na druhu dřeviny nebo na stanovišti růstu?), ale i zjistit, proč jsou vlastně některé pupeny chlupaté (možná je to jen ozdoba nebo obrana proti housenkám, nebo snad něco úplně jiného?). Dejte se do pátrání!

17.     Je to takové zvláštní: před více než 50 lety si člověk myslel, že je mocnější než příroda a proto třeba rozoral meze, vytvořil velké lány, … a pak třeba honem vysazoval stromové aleje, aby vítr „suchověj“ nevysušoval půdu. Nyní již tak nadřazený postoj nemá a snaží se vlastně ještě v přírodě zachraňovat její poslední neporušené zbytky, udržet v ní přirozený řád, pomáhá ji přežít v čím dál „kulturnější“ krajině.

Poměrně významným prvkem k udržení neporušené přírody jsou i biokoridory. Zní to sice velmi odborně, ale když se nad tím zamyslíte, tak hravě zjistíte, že se vlastně vyskytují všude kolem nás nejen na vesnicích, v lesích, na polích, ale i ve městech, průmyslových zónách, … Ačkoliv mnohdy vyhlížejí nenápadně či nevzhledně, přesto jsou velmi důležité a mnohdy jsou i prvkem státní ochrany přírody.

Jsem přesvědčen, že i ve vašem okolí se nějaký malý či velký biokoridor určitě vyskytuje a proto bude vaším cílem jej nalézt, navštívit a zjistit, k čemu konkrétně vlastně slouží. A když jsme u toho: dokážete odhadnout, jaké druhy živočichů váš biokoridor využívají?

18.     Jako byste to neznali: na výpravě se vám právě na tom důležitém místě utrhnul knoflík (kdoví kde je mu konec...), jehlu a nit sice máte, ale náhradní knoflík ne. Co teď? Nezbývá, než honem najít nouzové řešení – třeba jen s použitím osobního nože vyrobit ze dřeva knoflík náhradní. A honem, za chvíli již začne další hra.

 

Návrhy na výběr hostivického stromu chce Alena nejpozději na schůzku 21. února!

 

Stalo se

 

Historické vycházky

Podzimní vycházky do starého Jenečka a staré Hostivice proběhly za jasného nezájmu Kajek. Až ve starých Litovicích bylo vše jinak: objevily se Lucka, Tereza a Maruška. Zlí jazykové tvrdí, že příkaz přijít dostala Bára a ostatní ji v tom nenechaly – jen Bára sama nepřišla. S jistotou však mohu tvrdit, že mládež dnes nic nevydrží. Fučel sice tak nepříjemný vítr, že mě zahřívala jen vášeň pro hostivickou historii, ale Kajky zmrzly již u kaple sv. Jana Nepomuckého, ke které jsme došli z litovické návsi…

Všechny tři vycházky si však našly své posluchače a dva účastníci dokonce s překvapením zjistili, že jsou příbuzní. Ve vycházkách pokračujeme opět v dubnu a očekávám, že Kajek bude tolik, že mě mezi nimi ostatní budou jen těžko hledat…

 

Podzimky v Jablonci

„Televizní“ podzimní prázdniny v Jablonci nad Nisou určitě patřily k nejpodařenějším podzimním akcím. O přízeň diváků se pod dozorem rady pro televizní vysílání snažily dokonce tři početné televizní štáby stanic Chilli TV, Peppel TV a TV Škleb2.

Už ve středu večer při konkurzu na obsazení volných míst se ukázal zvláštní talent některých zaměstnanců. Režiséři měli seřadit kompars podle věku a nejmenovaný uchazeč předvedl výstup hodný opravdového cholerika – na své lidi řval, až se celý dům dětí otřásal. Kompars však kupodivu mnohem rychleji reagoval na vlídné pokyny jiného uchazeče… Při přípravě mimořádných zpráv, které obsahovaly názvy jehličnanů, se reportéři trošku proběhli, ale i tak se nikomu moc nechtělo spát…

Naše čtvrteční kroky vedly na rozhledny v jabloneckém okolí, svou přítomností jsme poctili Černou Studnici s výbornou česnečkou a Nisanku s pokladní, co nedokázala spočítat hemžící se Kajky. Do každé televize, která stojí o velkou sledovanost, určitě patří i akční filmy. Hrdina běhá, sem tam zneškodní nějakého padoucha a přitom se ani nezadýchá. Zkusili jsme si místo celého filmu jen akční scény Přepadení banky, Únos a Bomba, ale o nezadýchání se nějak nedalo mluvit. Ocenění však zaslouží pečlivá hra mimických svalů některých hereček ve zvláště dramatických situacích. U pramene řeky Nisy jsme si uspořádali pěveckou soutěž Pavarotti-šou, ze které byl pořízen obrazový i zvukový záznam. Myslím, že vydáním oddílového DVD s tímto záznamem bude zveřejněn dokument mimořádné umělecké kvality, na který se v oddílových kruzích dlouho nezapomene…

  

Jak jen by mohla televize existovat bez reklamy? Té jsme vyhradili čtvrteční podvečer a ze zkoušky, kolik týmy znají užitečných věcí a kolik zbytečností z reklam, jsme nevyšly vůbec špatně. Celý večer zakončil hudební festival Jablonecký podzim, při kterém usnuli hlavně členové televizní rady. Ve čtvrtečním vysílání byla nejúspěšnější stanice Chilli TV se sledovaností 37,5 %.

 

Teprve v pátek ráno jsme odvysílali večerní televizní zprávy a poté už jsme se vrhli do víru velkoměsta a hlavně do muzea skla a bižuterie. Muzeum stojí za vidění, i když nejste takoví blázni jako Kajky. A když došlo na nakupování korálků a dalšího čehosi, to jsem teprve trpěl… Zato hned po obědě trpěli televizní hrdinové v soutěžním pořadu Vsaď se. Nejprve čtyři dobrovolníci s nadšením schroupali celou syrovou cibuli a pak už jsme se opět vrhli do víru velkoměsta. Dobrovolníci zpívali na náměstí vánoční koledy, s papírovou televizí na hlavě zjišťovali, kolik má Jablonec obyvatel, přemlouvali někoho cizího, aby předvedl aspoň tři dřepy, a obcházeli náměstí a přitom si házeli míčkem. Asi byly úkoly jednoduché, protože je všichni splnili. Také otázky o Jablonci nedaly zkušeným reportérům moc zabrat a ti raději obsadili prodejnu bižuterie – ach, to utrpení…

Páteční večerní televizní noviny jsme opravdu odvysílali v pátek večer a po nich již následovala „přepínačka“. To se bláznivá rodinka Jirka – Laďka – Blanka přetahovala o televizní ovladač a každý se chtěl dívat na jiný pořad. Týmy, který v mžiku přecházely z boje politiků na pohádku na dobrou noc nebo ze Snídaně s držkou na Kecy o osmé, se docela zapotily. Potom jsme si vyzkoušeli netradiční diskuse. Dali jsme nějaké tvrzení a každý se mohl vymezit pro něj, nebo proti němu. Když ho zviklaly argumenty protistrany, mohl k ní přejít. Překvapilo mě, že hra zaujala a debaty probíhaly vcelku slušně. Všechny Kajky se postavily jednomyslně proti tomu, že aby rodiče mohli jezdit na oddílové akce, naopak debata, jestli je správné jíst maso, skončila zcela nerozhodně, protože jeden váhavec se nerozhodl pro žádný názor. Do třetice jsme zkusili náročné téma, zda potřebujeme jaderné elektrárny, kde vyšel výsledek opět poměrně nerozhodně. Závěrečný pořad Terapie byl o to úspěšnější, že byl nepřístupný nejen mládeži, ale i televizní radě. Na podrobnosti se mě proto raději neptejte… V pátečním vysílání utrhla z televizního koláče nejvíc Peppel TV se sledovaností 34,6 %.

  

Dost bylo pátečního města, v sobotu jsme vyrazili do hlubokých jizerskohorských bučin. V Jablonci jsme nechali jen umírajícího Adama pod dohledem lapidušky Laďky. V Hejnici jsme si neodpustili návštěvu poutního kostela a přestože se řada Kajek vyjadřuje o otázkách víry dost opovržlivě, duch místa na většinu dost zapůsobil, aspoň tak, jako dortíky v blízké cukrárně. Jak začala naše cesta připomínat pohyb po nakloněné rovině, přibývalo i kňourání málochodných účastníků. Přesto jsme neomylně stoupali až ke Štolpišskému vodopádu. Zde jsme pochopili, že přechod Jizerek není reálný, ale hbitě jsme našli jinou cestu do Oldřichova v Hájích, která vedla převážně po hraně mezi náhorní planinou a prudkými svahy do severních nížin. Až na úsek v národní rezervaci rozježděný od těžké lesnické techniky jsme si pochod celkem užívali. Tedy Blanka, která vzadu pošťuchovala loudaly, možná nebude zcela sdílet mé nadšení, ale vlak v Oldřichově jsme stihli a v lese bylo fajn.

 

podzimkám neodmyslitelně patří Hydrologický Silvestr a ten letošní se povedl. Po kvalitních odborných přednáškách následoval tradiční přípitek čistou pramenitou vodou z vodovodu. Po večerním koncertu zakončila sobotní vysílání opět televizní radě nepřístupná Terapie.

  

V neděli jsme hlavně uklízeli a balili a nevěřili byste, jakou nám to dalo práci. Ještěže jsme před odchodem na autobus stihli zprávy vysílané přímo z opravdové televize na dvoře domu dětí. V sobotu a v neděli se nejvíc dařilo televizi Škleb2, která ukousla z koláče sledovanosti 39,7 %.

Vůbec se na podzimkách nedařilo posledním úkolům do STOvky, ale mistra uzlování jsme zvládli podle plánu. I když se to po loňsku zdálo zhola nemožné, Tereza ustavila nový celkový rekord 18,16 s. Mistrovský titul však může získat každý jen jednou, takže se z něj nakonec radoval Fífa.

  

Tak asi tohle byly loňské podzimní prázdniny…

 

Výročí Kajek a klání s rodiči

Čtrnácté výročí Kajek jsme oslavili přesně v onen slavný den, 17. listopadu. Dopoledne jsme vyrobili nový záznam k oddílové Úmluvě a tu jsme zakopali na nové tajné místo, blíž ke klubovně. Stále jsme se však někteří nevzdali myšlenky, že Úmluvu vrátíme na tradiční místo. Cestou zpátky jsme prozkoumali malakofaunu na dně vypuštěného Litovického rybníka. Kromě bahna na botách jsme si odnesli i prázdné ulity okružáka ploského a několika plovatek bahenních. Okružáků se však v Litovčáku nachází mnohonásobně víc…

 

Zatímco někteří vařili, jiní se pustili do řezání a štípání dřeva na zimní topení. Všechny ruce, nohy a další části těla zůstaly celé a v dřevníku přibyla zásobička dřeva, takže dobrá věc se podařila. Hned po obědě vypuklo klání Kajek s rodiči. První závod, kdo vydrží při „poledním klidu“ bez pohybu, dopadl nerozhodně. Při stavbě sněhuláka ze skromných zbytků sněhu sebraných po celém širokém Hostivicku zabodovali rodiče a ujali se vedení. Kajky však vzápětí vyrovnali při poznávačce rostlin, živočichů i hradů. Uzlování dopadlo opět nerozhodně a v poznávání, co není na obrázku třikrát, se dostaly do vedení Kajky. Při přenášení zprávy rodiče vyrovnali a ani poslední disciplína – zdobení slavnostních talířů – neurčila vítěze. Loňské klání tedy skončilo zcela nerozhodně a to, kdo je lepší, zjistíme až za rok.

  

Do Stříbrné nitě Kajky vyráběly loutky a nacvičovaly divadlo. První představení právě na Klání sklidila zasloužený potlesk. Oslavy výročí zakončily citronové hody a rozdávání všech možných diplomů. Se zpožděním, ale přece, dostaly glejt o pětiletém členství Jana a Dana.

 

Den lidových řemesel

Psát o dnu lidových řemesel je pro mě dost těžké. Dopoledne jsem venku s Pavlem štípal dříví a pak mám pocit, že jsem zbytek akce prospal, i když v klubovně nemáme žádné pořádné kanape. Kajky mezitím pod Ladčiným a Aleniným vedením vyráběly vánoční přáníčka, vyšívaly, připravovaly svícny z pomerančů a jablek a taky sestavovaly kostky z korálků. Každý účastník – a že jich nebylo zrovna mnoho – si odnášel něco zajímavého.

  

 

Světélkování

Hostivické světélkování, na kterém se za Kajky podílela hlavně Laďka, je tak velká akce, že by si zasloužila aspoň několik stránek v KK. To mi řekněte, kdo je má napsat a pak přečíst… Takže jen stručně…

Hostivické světélkování zaměřené tentokrát na ryby začalo ve staré škole dílnami. Velkou hustotu Kajek jsem zaznamenal hlavně v místnosti, kde probíhalo taneční představení, čemuž se při známém prolínání Kajek a Marešek nelze divit. Jen jste na mě nemusely být tak ošklivé, když jsem fotil i v zákulisíL. I přes mnohá opakování divadla si Marešky i další Kajky stihly namalovat rybu na hedvábí, ozdobit perníkovou šupinu, vyrobit rybí lampion a tak vůbec.

  

  

Průvodem se účastníci světélkování dostali na náměstí, kde taneční škola předvedla své vystoupení a taky začala výstava zimních fotografií a betlémů. Viděl jsem velkého Borka, jak zuřivě fotografuje vystoupení, až jsem si všiml, že v něm vystupuje i malý Borek, který k nám dříve chodil… Průvod zašel ještě k domovu důchodců a celou akci zakončil dětský koncert v kostele.

Jak hodnotit světélkování? Jedinečná, skvělá, neopakovatelná událost!

 

 

Vánoční schůzka

Předvánoční choroby sklátily řadu Kajek, takže na vánoční schůzce jsme se potkali jen s těmi nejvytrvalejšími. Po rozvěšení vánočních dárků pro zvířata kdesi u Kaly jsem se Kajek dočkal v klubovně, kde jsme se záhy pustili do vánočních zvyků. Podle předpovědí z hrníčků si prý někteří založí oddíl lepší než Kajky – už si chystám přihlášku. Hod rukavicí, která nahradila běžný pantofel, rovněž naznačil, kdo snad míří pryč z oddílu. To tvary získané litím a kapáním vosku vyžadovaly víc fantazie. Při pouštění lodiček se ukázalo, že jen dva se nás budou stranit, kdybych si tak ale pamatoval, kdo to byl… Některé svíčky zapálily skořápku a lodička tak hořela neuvěřitelně dlouho i přes neopatrné funění nejmenovaných bratrů. Poté se Jáchym jako nejmladší přítomný ujal rozdávání dárků. Na konci vánoční schůzky zbylo v klubovně jen něco skromných zbytků vánočního cukroví, což svědčí o výživné hodnotě právě uzavřené akce…

 

 

Čištění ptačích budek

Na lednové čištění jsem se vydal s jasnou představou, že nikdo nepřijde, akci v tichosti zruším a upadnu opět do zimního spánku. Dorazila však Tereza, určitě proto, aby mi překazila plány na lajdání. Vydala se tedy s Alenou do bažin Chobotu a na další místa kolem, zatímco já jsem si užíval samostatnou vycházku do Nekejcova a za Kalu. Kromě obvyklých sýkorčích hnízd nechybělo ani hnízdo od brhlíka, který ho staví z úlomků borové kůry a díry zalepuje bahnem. Nejvíc mě překvapil malý hnědý hlodavec nebo snad hmyzožravec, kterého jsem vyrušil ze spánku ve starých hnízdech a rychle zalezl pod listí. Nevím, kdo se víc vyděsil… K vyčištění po této akci zbývají už jen budky za Litovčákem, na které se chystáme 9. února.

 

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

·         Za únorové názvy schůzek mohou „střední“ Kajky – místo zrušených pololetních prázdnin se sešly v klubovně a vymyslely s Laďkou program na schůzky. Prý se budou hodně věnovat přírodě, protože Zlatý list se blíží a účast na týdenním národním kole místo školy je tak lákavá…

·         Proč nebylo lednové lezení a pololetky? Může za to mírná zima, při které se snadno chytí nějaký ten bacil. A když je na horách málo sněhu, to se těžko lyžuje… Tak snad někdy v létě to na lyže vyjde…

·         Jirka zřídil samostatné internetové stránky o hostivické historii na adrese www.hostivickahistorie.cz. Seznámení s těmito stránkami je samozřejmě čistě dobrovolné, ale kdo nebude znát zveřejněné zajímavosti, jistě si od Jirky vykoleduje velké, naprosto významné, vše říkající a těžko smazatelné minus!

 

Kde to bylo – kde to je

 

 Sáhnul jsem tentokrát po snímku známé a nezaměnitelné budovy, ale z netradičního pohledu a navíc před přestavbou, kterou asi nepamatujete, protože proběhla někdy kolem roku 1909. Tak tedy: kde to bylo?

Lednový snímek ze současnosti se ukázal jako ne zcela jednoduchý, přestože dlažbu ve vstupní hale staré školy řada z vás vídá prakticky denně. A ti, co nechodí do zdejší školy, si určitě mohli všimnout při světélkování, kdy jsem si snímek připravil…

 

 

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

14. ročník – 184. číslo, vychází 7. února 2008

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka

Kajky na internetu: http://www.volny.cz/kajky.hostivice, http://www.volny.cz/kajcikrik

Činnost oddílu Kajky podporují SMOP ČSOP z prostředků MŠMT ČR a město Hostivice