Mimořádné zpravodajství z hradu Orlíka:

Královský zemský sněm

 

Jeho Veličenstvo Václav IV., král český a římský, svolal zemský sněm království Českého od pátku 4. do úterý 8. května na hradu Orlík, kterého se zúčastnili významní páni, zemané, vladykové i svobodníci celého království. Na sněmu pověřil král nejlepší muže a ženy království důležitým úkolem. Aby se o této významné události dozvěděli i ostatní šlechtici, kteří se sněmu nemohli zúčastnit, a s nimi i všichni královi poddaní, přinášíme toto mimořádné zpravodajství.

Velkou víkendovku – zemský sněm pro celoroční hru Ve jménu krále uváděl již dlouhodobý přehled akcí v lednovém Kajčím křiku, podrobnější propozice však vyšly těsně před akcí. Tato okolnost, u Vojty nedokopaná kanalizace, u Terky M. významná rodinná oslava a nejčastěji děsivá předpověď počasí, která naznačovala mrazy jak na Sibiři a vody z nebe jak v tropických deštných pralesích, způsobila, že nakonec na zemský sněm na hrad Orlík vyrazilo sedm Kajek připravených na všechno. Byli to Maruška, Jana, Dana, Tereza S., Matylda, Kuba a Pavel, doprovázeni Alenou a Jirkou. LaďkaKájou nás tentokrát jen pozdravovali…

Počasí nakonec sice nenadchlo, ale ani neotrávilo. Vystřídalo se jasno, oblačno, přeháňkově, lijákovitě (v úterý nad ránem) i mlžno po nočním deštíku. Soudě podle Jany pobíhající skoro pořád v tričku bylo teplo, podle mikin a bund ostatních panovala zima. Zaznamenali jsme překvapivý meteorologický úkaz, že v noci byla vždy tma.

Po dobu naší cesty na hrad Orlík se nic zvláštního nestalo. Vlaky jezdily, nohy chodily a v mapě kolem hradu Orlík kupodivu nikdo neudělal chybu ke zmatení nepřítele, která by zmátla nás. Již se soumrakem jsme tedy postavili ve starém hradě stany, snědli většinu zásob od maminek a zalezli do spacáků. Tedy až na ty, kdo se rozhodli, že budou držet hlídky, o jejichž průběhu má pisatel jen zprostředkované a nepříliš věrohodné zprávy.

Nazítří, v sobotu, jsme skoro nedospali. Již kolem 6. hodiny vyhlásily hlídkující velké Kajky budíček. Alena jen hmotností své osobnosti zabránila budíčku ještě časnějšímu. Časný budíček nejvíc překvapil „hradníka“ Karla – našeho pana purkrabího, který přišed do hradu za hluboké noci a ulehnuv v dolním hradě v hradní kuchyni, netušil nic o čilých Kajkách, které ho nenechají spát. Po snídani jsme natahali do hradu dřevo na topení a nalámali a nařezali ho. Alena s velkými slečnami tedy mohla vyrazit do Humpolce na nákupy. Ne, nemířily do obchodů s módou a zkrášlovacími prostředky, ale pro chleby, brambory, rýži, knedlíky, omáčky, tvaroh, česnek, cibuli, sušenky, vánočky, ovesné vločky, máslo, čočku, zeleninu, jablka, banány, těstoviny, vajíčka, pacholíky, rohlíky, koření a další poživatiny, a to vše v množství schopném zasytit devět hladových krků.

Malí s Jirkou zatím pomáhali na hradě. Kluci vykopali jámu těsně za hradbami, ve které Pavel našel zajímavou starou podkovu, a poté do ní zasadili označení památného stromu – mohutného buku. Pak jsme pokračovali vytahováním větví a keřů vyřezaných v hradním příkopu. Vytahali jsme první hromadu a pak jsme si raději dali svačinu.

Maruška, Jana a Dana ještě doběhly dolů do vesnice pro vodu a pak už nic nebránilo tomu, abychom spořádali špagety k obědu. Všichni chystali na večer dar pro pana purkrabího, který mu předají při zasedání sněmu. To už se ale postupně rozebíhala hra o řád válečného pole. Jednotlivé Kajky ve volných chvílích trénovaly hru dámy a pak i soutěžily naostro a tabulka s výsledky se začala plnit.

Sobotní odpoledne jsme věnovali lanovým překážkám, za které mohli všichni získat groše. Nejprve jsme vyzkoušeli přechod po dvou lanech nad sebou, kde to druhé bylo úplně volné. Kdo chtěl překážku překonat, musel si na horním laně vytvořit napínací smyčku, kterou stále posunoval. Takto to zní jednoduše, ale ve skutečnosti měli okolo stojící zachránci celkem dost co dělat. Napodruhé jsme přecházeli jedno lano a drželi se přitom lana nataženého odjinud. Tady stačilo se nepředklonit na stranu, odkud vedlo pomocné lano… Zato třetí překážka byla opravdovou lahůdkou. Nad zemí vedla dvě postupně se oddalující lana a dva borci je měli překonat tak, že každý šel po jednom a vzájemně se zapírali. Jestliže při první překážce zachránci nelelkovali, tady měli opravdu práce až nad hlavu.

V mezičase jsme dobývali starou část hradu. Tedy vždy jen dva se snažili proniknout obranou ostatních a zazvonit na zvon v nejvzdálenější části starého hradu. Každý obránce i útočník měl jen dvě šišky, kterými mohl vyřadit soupeře a obránci se nemohli vzdálit ze svého obranného postavení. Úspěšné útoky převažovaly nad neúspěšnými, obránci často v rozhodující chvíli zaváhali.

Po večeři vypuklo nejdůležitější jednání celé akce, zasedl zemský sněm. Do hradní hodovní síně vyzdobené znakem království i významných šlechtických rodů vstupovali postupně podle významu svých titulů a majetků všichni účastníci sněmu a královský vyslanec je představil purkrabímu hradu Orlík, panu Karlovi von Kurtzbach. Účastníci jako výraz díků za vlídné přijetí předali panu purkrabímu své dary. Zemanka Marie přinesla herbář báby kořenářky lepený přírodními lepidly, zemanka Jana vytvořila nádherný samorost a ostatní předali různé ozdobičky ze dřeva většinou s kajčími motivy. Purkrabí poté jako nejvyšší zástupce krále na hradě a v okolí povýšil některé přítomné. Vůbec poprvé jsme zažili povýšení na pány (paní).

Královský vyslanec přednesl poselství od krále Václava IV., který pověřil čtyři výpravy sjednáním sňatku své sestry s anglickým králem. Vysvětlil, jak bude cesta probíhat, a úspěšným výpravám přislíbil královskou odměnu. Co čeká ty, kdo důvěru krále zklamou, raději neprozradil.

Zasedání zemského sněmu zakončil purkrabí proslovem s poselstvím, že ve víně je pravda (In vino veritas), a společným přípitkem lahodným čajem.

O sobotní noci se měly vystřídat dvě hlídky – nejprve mladší, poté starší, jejichž bdělost se ujal ověřit purkrabí Karel a jeho bratr Honzin. Mladší však dali přednost spánku a starší ulehli chvilku předtím, než je pan purkrabí přepadl, takže zvon ve starém hradu již nikdo nebránil.

Při svátečním nedělním ránu se nesluší vstávat časně, a tak jsme si přispali. Ostatně po náročných předchozích večerech a nocích se to celkem hodilo. Než jsme uvařili snídani, douklidili větve a vyřezané keře z hradního příkopu, donesli vodu z podhradí a nachystali další zásobu dřeva, bylo již opravdu pozdě na návštěvu hradu Lipnice, kterou prosazovala hlavně Jana, zřejmě ve snaze dopřát ostatním utrpení dlouhého pochodu, kterého se jí dostalo před čtyřmi lety při předchozím kajčím pobytu na Orlíku. Po obědě jsme tedy bojovali o hrady a tím i o řád Karla Velikého a poté jsme se vydali na cestu jen po bližším okolí, vedeni bílými značkami se šikmým zeleným pruhem. Viděli jsme stopy po dávné těžbě zlata a v lůmku, u kterého naučná stezka zmiňovala kámen andalusit, si někteří nabrali více kilogramů poctivého kamene, aby neměli tak lehké batůžky. Cestou si Jana s Maruškou a postupně i další plnili řád svaté Doroty. Tedy najít a poznat ve smrkové monokultuře, jen sem tam oživené nějakým bukem, 50 druhů bylin, keřů a stromů, to nebyl věru jednoduchý úkol. Z výpravy po okolí je třeba zmínit ještě výměnu dvou skupin na poraženém kmenu, počítání klád dřeva a nalezení pěkně upravené studánky.

Po večeři se všichni opět sešli v hradní hodovní síni. Všechny výpravy dostaly první parvy za splněné úkoly a ti úspěšní převzali z rukou purkrabího potvrzení o získání řádů. Výpravy se dozvěděly, že jim král připravil dar před cestou. Kde si ho mají vyzvednout, to ale musely zjistit pomocí světla, které se objevovalo nad starým hradem. První zprávu pochopila spojená modrá a zelená výprava (Jana s Terezou) a vyrazila ke středověké studni v podhradí. Tady každá výprava našla jako dar balíček s 50 parvy. A pak už byl nejvyšší čas zalézat do spacáků. Kupodivu se každý strefil do toho svého…

Po klidnějším nedělním dni vypukly v pondělí opravdu horečné přípravy na výpravu do Anglie. Nejprve jsme ráno opět bojovali o řád Karla Velikého, ale pak už jednotlivé výpravy shromažďovaly vybavení potřebné na cestu. Nikomu se nepodařilo sehnat pero z opeřence, některé výpravy nezískaly živého pavouka či nesestavily úplný seznam všech Kajek, ale třeba sehnání spacího pytle, pěti kapek rosy, tří polínek na topení, úplně vybavené KPZky, nějaké knížky, vlaštovičníku proti bradavicím či tří šátků nezpůsobilo větší obtíže. Různě pořádně si výpravy poradily s výrobou luku a dvou šípů. Kdyby při odpolední zkoušce rytířských dovedností musely střílet opravdu ze svého luku, asi by některé zaplakaly…

Posilněny obědem, pustily se výpravy do dalších příprav. Pomocí lžic měly naplnit vodou z kotlíku své hrníčky. Kromě nošení vody stihli mnozí pomlouvat krále, jeho vyslance a vůbec celý svět, Maruška dokonce osnovala vzpouru, ale kupodivu všechny minul hradní pranýř. Asi za hodinu bylo splněno a výpravy si tak vydělaly 40 nebo 30 parvů.

Nejen prací, ale i zábavou je středověký rytíř živ. Uspořádali jsme proto hradní turnaj v ringobalu. Úkolem hráčů je dopravit ringo-kroužek při dodržení pravidel do branky, pokud možno soupeřovy. Dvojice Jana – Dana se ukázala jako nepřekonatelná a vůbec nevadilo, že jejich brankář Pavel v bráně snad opravdu spal. Proto jsme zapojili i Alenu a „hradníky“ Karla a Honzina a přerozdělili týmy. Nebyla nouze o řadu zajímavých okamžiků, které jsem si jako rozhodčí mohl dobře vychutnat. Hru přerušilo nechtěné a nevítané setkání Terčiny brady s Janiným kolenem a ukončil ji začínající deštík.

Následovala zkouška rytířských dovedností. Zástupci jednotlivých výprav stříleli lukem, házeli oštěp do dálky a ringo-kroužek na cíl. Byv tou dobou ve Vilémově pro vodu, mnoho o soutěžích nevím.

Třetí boj o hrady vyhrál a řád Karla Velikého tak získal Pavel, kterému pomohl dobrý výběr zbraní na začátku a pak správná taktika vzájemných soubojů.

Po večeři se naposledy sešli všichni v hodovní síni. Uchazeči o řád Mistra Jana přednesli svou řeč. Maruška vyprávěla o historii hradu a o okolí, Dana povídala o rostlinách kolem Orlíku (všechny jsou super!) a další třeba přednášeli básničku nebo zazpívali. Všechny ohromila báseň Polednice z úst pana purkrabího. Purkrabí poté opět rozdal listiny potvrzující získání králových řádů, rozloučil se s účastníky zemského sněmu a předal jim průvodní listy zajišťující bezpečnost při návratu domů.

Noc ale byla ještě mladá a na Kajky čekal řád za statečnost. Postupně se po jednom vydávaly do temného lesa, aby si tento řád vysloužily. Nejmenovaná M. sbírala odvahu asi čtyřikrát, ale nakonec všichni řád získali a kupodivu se v lese nikdo neztratil.

Velké Kajky si ustlaly pod „širákem“ a ještě přemluvily hradníky, aby hlídaly starý hrad, že ho zkusí dobít a zazvonit na zvon. Hradníci ale zvon uhájili…

Nad úterním ránem mě probudil prudký déšť. Širačky se naštěstí stihly schovat do stanu, nechali jsme je tedy dospat. K poslednímu dni bohužel patří uklízení a balení, které se tentokrát tak vleklo, že jsme jen na poslední chvíli stihli poslední boj o hrady a o řád Karla Velikého. Vyhrála znovu Jana, takže řád nikdo nezískal.

Ve vlaku z Humpolce domů si Kajky plnily úkoly do Zelenáče a do Zálesáka a z hostivického nádraží se nikomu moc nechtělo domů…

 

Pod čarou

 

Kuba při návratu z víkendovky splnil úkol Léčivé rostliny a lesní plody a stal se tak podle našich pečlivých záznamů 36. Kajkou, která kdy dokončila oddílovou zkoušku Už nejsem zelenáč. Blahopřejeme a přejeme hodně splněných úkolů do Zálesáka…


 

Jeho Veličenstvo Václav IV., král český a římský, na zemském sněmu
jmenoval tyto české pány (paní):

à Jana z Litovic, sedící na tvrzi Skalsko

à Marie z Hostivice, sedící na tvrzi Průhonice

udělil erb těmto zemanům:

¨    Tereza S. z Litovic, sedící na tvrzi Popovice a na dvoře Klostermanově

¨    Matylda z Litovic, sedící na tvrzi Tuchoraz, na dvoře Hospřidově

povýšil do šlechtického stavu tyto vladyky:

§    Dana z Litovic, sedící na dvoře Ondřeje Pražského

Při nejbližší příležitosti bude povýšena do šlechtického stavu na vladyku Alena, svobodník na dvoře Čečíkově.

Ostatním mužům a ženám zůstalo původní postavení zemanů, vladyků, svobodníků a poddaných.

 

 

My, naše Veličenstvo Václav IV., král český a římský, povoláváme své věrné

k výpravě do Anglie,

aby sjednali sňatek naší sestry Anny s anglickým králem Richardem II. Splnění tohoto očekáváme do konce června tohoto roku.

 

 

Výpravu pod modrým praporem tvoří

Jana, paní na tvrzi Skalsko

Vít, zeman na tvrzi Týnec

Adam, vladyka na tvrzi Martinice a na dvoře Pavlatově

Kateřina, vladyka na dvoře Gotfrídově

Alena, vladyka na dvoře Čečíkově

 

Výpravu pod žlutým praporem tvoří

Marie, paní na tvrzi Průhonice

Matylda, zeman na tvrzi Tuchoraz a na dvoře Hospřidově

Jakub, vladyka na tvrzi Dřevčice

Vojtěch, svobodník na dvorech Rudlinově a Řehoře ze Stradonic

Veronika, svobodník na dolním dvoře a na dvoře Čotrově

Borek, poddaný

 

Výpravu pod zeleným praporem tvoří

Tereza M., zeman na tvrzích Hradenín, Kouty a Buštěhrad a na dvoře Čeňkově

Tereza S., zeman na tvrzi Popovice a na dvoře Klostermanově

Josef, vladyka na tvrzi Čelákovice a na dvorech na blatech a Kozákovském

Tereza J., vladyka na dvoře Mikulášově

Kristýna, svobodník na dvorech Drahově a Oty Šídelského ze Šídlova

Filip, svobodník, zatím bez majetku

 

Výpravu pod červeným praporem tvoří

Barbora, vladyka na tvrzi Roztoky a na dvoře Nejdek

Jáchym, vladyka na tvrzi Karlík a na dvorech Oducově a Jana z Kamenice

Dana, vladyka na dvoře Ondřeje Pražského

Pavel, svobodník na panské krčmě

Lucie, svobodník na dvoře zákostelském

Soňa, svobodník, zatím bez majetku

 

Tímto listem dáváme na vědomí všem, že výpravy jsou pod naší ochranou.

 

Cesta do Anglie

Výpravy putující do Anglie cestují přes města vyznačená v přehledné mapě. Vlajka v barvě výpravy se objeví na mapě vyvěšené v klubovně poté, co výprava nakoupí potřebné vybavení uvedené v tabulce. Posun do každého dalšího města zajistí opět nakoupení vybavení pro příslušný úsek. Způsob, jak se výprava dostane z Le Havre přes průliv La Manche do Anglie a poté do Londýna do královského paláce, ponechme prozatím zahalen tajemstvím…

Praha

6 jídel, 5 věrtelů ovsa, 2 vaky s vodou

Praha – Pasov

2 jídla, 3 věrtele ovsa, 2 vaky s vodou, 1 nocleh, 1 přívoz

Pasov – Salzburg

1 jídlo, 1 věrtel ovsa, 1 vak s vodou, 3 noclehy, 1 kůň

Salzburg – Innsbruck

1 jídlo, 2 věrtele ovsa, 1 vak s vodou, 1 nocleh

Innsbruck – Kostnice

3 jídla, 2 věrtele ovsa, 2 vaky s vodou, 3 noclehy

Kostnice ­– Luzern

1 jídlo, 1 věrtel ovsa, 1 vak s vodou, 1 nocleh, 1 kůň

LuzernLausanne

4 jídla, 2 věrtele ovsa, 2 vaky s vodou, 4 noclehy

LausanneDijon

3 jídla, 4 věrtele ovsa, 2 vaky s vodou, 1 nocleh, 1 přívoz

Dijon – Paříž

1 jídlo, 1 vak s vodou, 1 nocleh, 2 koně

Paříž – Rouen

2 jídla, 2 věrtele ovsa, 1 nocleh, 1 loď

RouenLe Havre

2 jídla, 2 noclehy

Každá výprava získává za úspěchy v soutěžích peníze parvy (parvus = latinsky malý peníz), za které může nakupovat vybavení. Ale pozor, ceny vybavení a dalšího zboží se mění vždy jednou týdně.

 

Řády krále Václava  IV. a jejich držitelé po sněmu

řád českého lva

uděluje se za výkony při rytířském klání

 

rytířské klání dosud neproběhlo

řád Karla Velikého

uděluje se za úspěchy při hře o hrady

 

paní Jana

zeman Tereza S.

svobodník Pavel

řád velkého lovu

uděluje se za znalost živočichů

 

řád zatím nebyl udělen

řád svaté Kateřiny

uděluje se za mimořádný čin

 

paní Jana

řád svatého Josefa

uděluje se za prokázání zručnosti

 

řád zatím nebyl udělen

řád zlaté vařečky

uděluje se za uvaření chutného jídla

 

paní Marie

paní Jana

zeman Tereza S.

vladyka Dana

řád svatého Václava

uděluje se nejlepším královým mužům a ženám

 

řád bude udělen za 250 bodů získaných v soutěžích

řád svatého Jiří

uděluje se za znalost staré Hostivice

 

řád bude udělen za poznání starých hostivických fotografií vyvěšovaných v klubovně

řád Mistra Jana

uděluje se za vynikající řečnický výkon

 

paní Marie

řád svaté Doroty

uděluje se za znalost rostlin

 

paní Marie

paní Jana

zeman Tereza S.

vladyka Dana

řád milosrdnosti

uděluje se za znalost zdravovědy a první pomoci

 

řád zatím nebyl udělen

řád za statečnost

uděluje se za prokázání odvahy při noční cestě

 

paní Marie, paní Jana, zeman Tereza S., zeman Matylda, vladyka Jakub, vladyka Dana, svobodník Pavel

řád zpovědního tajemství

uděluje se za 24-hodinové mlčení

 

paní Marie

paní Jana

 

řád válečného pole

uděluje se za úspěch při hraní dámy

 

vladyka Jakub

vladyka Dana

 

Středověká právní poradna

 

Jsou směnitelné groše a parvy?

Ve skutečnosti se rovnal jeden groš 7 penězům (parvům) nebo 14 haléřům. Naše hra však směnu obou platidel neumožňuje.

Jak dosáhnout povýšení?

Doposud o povýšení rozhodovalo množství majetku a hotovosti v groších. Při cestě do Anglie jsou všichni odkázáni pouze na příjmy ze stávajícího majetku, za získané řády a za písařské služby (zápis do kroniky a příspěvek do Kajčího křiku). Proto bude král účastníky výprav povyšovat jen za dosažené řády.

Jak obchodovat s majetkem v Českém království?

Každý svobodník nebo šlechtic může nakupovat nebo prodávat majetek v Čechách i při cestě do Anglie. Protože však posel oznamující nákup nebo prodej pojede do Prahy nějakou dobu, zaplatit se musí nákup hned, ale promítne se do desk zemských až po týdnu. Při prodeji královská komora vyplatí nemovitost také až za týden. Každý samozřejmě může nakupovat pouze majetek odpovídající jeho společenskému postavení.

Musí výprava nakupovat vybavení jen pro nejbližší úsek cesty? Může nakoupené vybavení vrátit?

Když se výpravě bude zdát příznivá cena, může si klidně v Pasově nakoupit loď, kterou využije až na cestě z Paříže. Jednou koupené vybavení výpravě zůstává, nemůže ho prodat zpět ani jiné výpravě.

Jak může výprava získat parvy navíc?

Odevzdaná odpověď do Stříbrné nitě přinese výpravě podle kvality nejvýše 18 parvů.

Co je to žolík?

Kartička „vybavení“ se znakem Václava IV., zvaná žolík, nahrazuje jeden kus jakéhokoliv vybavení, které je nezbytné k překonání některého úseku a výpravě chybí. Získání žolíku je ale mimořádné, proto se s ním nevyplatí nakládat lehkovážně.

 

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

·         V počtu pádů s batohem zvítězil Pavel s pěti zaznamenanými pády před Janou se třemi pády. Se dvěma řeznými ranami zvítězil Kuba těsně před Matyldou, která se pořezala poněkud méně.

·         Na závěr hlavního zasedání zemského sněmu v sobotu večer dostali Tereza, Kuba a Matylda oddílová trička. Pokud jsme správně zaznamenali, nesvlékli je až do příjezdu na hostivické nádraží.

·         Maruška při předávání daru panu purkrabímu zrovna mlčela kvůli řádu zpovědního tajemství, ale při příchodu předvedla tak ladné pohyby (že by vliv Marešek?), že to vydalo za sebelepší mluvený projev.

·         Z Kuby se vyklubala dobrá nástraha na mlčící. V lese při hře Škatulata, hejbejte se několikrát doběhl stejně s někým dalším a rozhodnout musely kámen – nůžky – papír. Při jednom střihání se Terka tak rozčílila, že se nemává ještě na „teď“, až zapomněla na své mlčení. O chvilku později na stejné otázce skončilo i Matyldino mlčení.

·         Dana se vyznamenala v kuchyni. Aby si splnila vaření podle jídelníčku do Zálesáka, organizovala přípravu většiny jídel.

·         Matylda, zprvu tichá, plachá, nesmělá, se během víkendovky „rozkoukala“ tak, že se hlavně její oblíbenec „hradník“ Honzin chvílemi nestačil divit…

·         Pavel se při přípravě na výpravu do Anglie ujal výroby luku. Tedy tak dlouho se kolem toho motal, až se výroby ujal purkrabí Karel. Luk se tak povedl, že si ho Pavel odtáhl domů. Zřejmě se bude cvičit v lukostřelbě, aby nás příště všechny porazil.

 

 

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

13. ročník – 172. číslo, vychází 10. května 2007.

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka.

Kajky na internetu: http://www.volny.cz/kajky.hostivice, http://www.volny.cz/kajcikrik

Činnost oddílu Kajky podporují SMOP ČSOP z prostředků MŠMT ČR a město Hostivice.