Pozvánka oddílu KAJKY na květen 2006

Schůzky probíhají v klubovně ve čtvrtek od 16:30 do 18:30 hodin a jmenují se takto:

  4. května – 30. – Odpady a životní prostředí

11. května – 31. – Ryby, žáby, hadi, ještěrky taky

18. května – 32. – Známe přírodu?

25. května – 33. – O králi Ječmínkovi

 

Vítání ptačího zpěvu v sobotu 13. května (678.)

Komu by se chtělo vstávat v sobotu časně ráno? No přece těm, kdo jsou zvědaví, jak hned od svítání zpívají ptáci. Ti všichni a s nimi všechny Kajky jistě přijdou v sobotu 13. května v 6 hodin ráno na hráz Litovického rybníka, kde začíná Vítání ptačího zpěvu. Se zkušenými ornitology budeme pozorovat a poslouchat ptačí obyvatele hostivických rybníků. K tomu se hodí vyčištěné uši, opláchnuté oči, brýle se správným počtem dioptrií, ale také dalekohled a případně atlas ptáků. Skončíme před polednem, takže si doma můžete klidně objednat nějaké vhodné jídlo k obědu, třeba pečené kuře.

 

Jarní pomoc přírodě v neděli 14. května (679.)

Heslo po práci zábava tento víkend tak trochu neplatí. Nejprve se budeme v sobotu bavit pozorováním ptáků a pak si to v neděli odpracujeme úklidem u rybníků. Za druhé časné vstávání už byste nás asi nepochválili, takže se sejdeme u mysliveckého srubu u Kaly v neděli 14. května až v obvyklých 9 hodin. S sebou potřebujete pracovní oblečení a rukavice, pytle na odpad a občerstvení (známé přísloví Bez práce nejsou buřty!) zajišťujeme. Akce skončí v časných odpoledních hodinách, abyste se mohli odpoledne učit do školy na pondělní zkoušeníJ.

 

Středočeské kolo Zlatého listu v sobotu 20. a neděli 21. května (680.)

Soutěž Zlatý list patří ke stálicím oddílového programu a letos po roční přestávce opět pořádáme středočeské krajské kolo. Sluší se tedy pokyny rozdělit podle rolí:

Mladší soutěžící si připraví představení toho, co dělají pro přírodu a její poznání a přijdou v sobotu 20. května v 9 hodin do klubovny. Každé šestičlenné družstvo se rozdělí na dvě hlídky, které v určený čas vyrazí na soutěžní stezku k rybníkům a po zbytek času budou plnit úkoly u klubovny. Určitě se jim bude hodit nějaké jídlo a pláštěnka. Vyhlášení výsledků, při kterém se Kajky dozvědí, jestli snad čirou náhodou a také díky skvělým znalostem přírody nepojedou na týden v červnu na národní kolo na Šumavu, proběhne někdy v odpoledních hodinách podle toho, kolik hlídek se u rybníků ztratí a jak rychle je najdeme.

Pro starší družstvo platí totéž, akorát v neděli.

Všechny Kajky ochotné organizovat, zajišťovat, nosit, hlídat a tak vůbec zveme jako pomocníky. Každou šikovnou ruku potřebujeme hlavně v sobotu odpoledne, kdy odrostlé Kajky mají jiný důležitý program (mohou pomoci i členové staršího družstva), ale pomoc uvítáme i ve čtvrtek 18. po schůzce, v pátek pozdě večer (aby to nebylo tak jednoduché, tak hlavní pořadatel Jirka jde zrovna v pátek na výstavu o Karlu IV.), kdykoliv v sobotu i v neděli během dne i v neděli při uklízení.

 

Den dětí a odvahy v sobotu 27. května (681.)

Den dětí tentokrát ukáže, jestli strach má velké oči. Čím víc odvahy prokážete na našich strachovištích, tím bude strach menší a menší a nebudeme se ho muset bát. Ta správná chvíle pro odvahu nastane v sobotu 27. května ve 13:30 hodin u sokolovny. Tak nezapomeň a přijď! O něco málo víc možná prozradí plakátky, které budou vyvěšené po Hostivici.

 

Redakční poznámka: Redaktor měl při psaní pozvánek nějakou rozvernou náladu, takže je klidně možné, že pozvánky nejsou na první pohled přehledné. Kdyby něco, klidně se ptejte. Za otázku hloupou účtujeme 500 Kč, za otázku zbytečnou 1 000 Kč a za otázku nesmyslnou 25 000 Kč. Vybrané poplatky budou příjmem oddílu a zajistíme jejich řádné zdanění.

 

Oddílové zpravodajství

 

Dvě Kajky nejsou zelenáči!

Lucka a Dana na Hledání jara dokončily oddílovou zkoušku Už nejsem zelenáč a pomalu začínají se Zálesákem. Skoro to vypadá, že za chvíli budeme moci přinést podobnou zvěst i o dalších Kajkách. Takové příjemné zprávy otiskujeme velmi rádi…

 

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

·         Maturita, zkouška dospělosti, letos čeká na Terezu H., Jitku H. a taky Dádu. Tato významná událost nastane v týdnu hned po Zlaťáku, takže jsem zvědav, zda holky na soutěži uvidíme.

·         Jana H. se dostala na víceleté gymnázium. Proslýchá se, že si ho vybrala podle toho, že na něj chodí i Lucka a Maruška…

·         Tereza H. už má jisté přijetí na pražskou architekturu. Nejvyšší čas, abych jí začal vštěpovat zásady památkového urbanismu, abychom se za šest let nedočkali prvních hostivických mrakodrapů…

·         Zpráva převzatá od A-JLP: Na schůzce před Velikonocemi si Lucka upletla velikou pomlázku a pak s ní a Maruškou a Terkou M. přišly vyšupat na Velikonoční pondělí Laďku, aby byla celý rok zdravá.

·         Zpráva převzatá od A-JAP: I Alena se doma dočkala stejného rituálu od jmenovaných kolednic.

 

Kde to bylo – kde to je

 

Volba snímku má tentokrát svůj hlubší význam. Když stavbu z pohlednice vydané před rokem 1914 poznáte (a kdo ne, ten by se měl ještě jednou hluboce zamyslet) a vzpomenete si, jaký letopočet je na ní napsán, určitě můj výběr pochopíte…

Minulý snímek z roku 1946 ukazoval bývalou mlékárnu, která donedávna stávala v místech současného obchodu LIDL.

 

Stalo se

 

15. recesiáda

Když jsme v roce 1992 vymysleli k 1. dubnu (aprílu) recesiádu, nenapadlo by mě, že se letos bude konat již 15. ročník. Také by mě nenapadlo, že po tolika letech se ještě můžeme dočkat zlepšení celkového rekordu, a přece se to stalo. Pepa a Kristýnka, dvě nové Kajky, překonali o celé tři minuty rekord ve vytrvalostním sedu. Tam-tamy mi donesly, že se kvůli snaze o rekord dokonce prodlužovala schůzka…

 

starší (nad 10 let)

jméno

 

běh

sed

skok

lez

hod

celk. pořadí

s

min:s

cm

cm

z 5

Vojta

11,6

6:36

130

47,5

2

1.

Jana H.

11,9

1:39

153

47,5

3

2.

Maruška

14,8

7:34

128

47,5

2

3.

Terka M.

11,9

2:54

-

68

3

4.

Alena N.

13,3

0:35

101

52

3

5.

mladší

jméno

 

běh

sed

skok

lez

hod

celk. pořadí

s

min:s

cm

cm

 

Pepa

14,4

1:18:00

110

-

1

1.

Borek

14,5

2:13

98

47,5

3

2.

Kristýnka

17,7

1:18:00

48

-

1

3.

Pavel J.

17,3

0:58

101

47,5

0

4.

Verunka

28,2

1:53

105

47,5

0

5.

Terka J.

21

0:41

81

68

1

6.

 

Hledání jara

O víkendu 8. a 9. dubna probíhalo po celé republice Hledání jara. I my jsme se letos připojili a pátrali po 3 jarních projevech – 1) kvetoucích modřínech, 2) že všude již zmizel sníh a led a 3) na kupkách jsou již vidět mravenci. Zprávu o hledání u Hostivických rybníků sepsala Lucka, výsledky z celé republiky se postupně objevují na stránkách vyhlašovatele akce www.smop.cz.

V neděli 9. dubna jsme se sešli v 9 hodin u klubovny a vydali jsme se hledat jaro do lesa kolem Hostivických rybníků. Bylo pěkné počasí a teplo, a tak byli všichni přesvědčeni, že jaro objevíme. Výsledek pátrání nás proto dost překvapil.

Nejprve jsme objevili modřín. Dalo nám velkou práci ho najít, protože mezi ostatními opadanými stromy nebyl skoro poznat. Sice už pomalu začínal kvést, ale v plném květu ještě nebyl, a ještě ke všemu rostl na plném slunci. Kdybychom našli nějaký modřín v lese, asi by nekvetl vůbec.

Asi největším překvapením pro nás bylo, že jsme objevili i sníh! Docela veliká hromada ho byla v rákosí u mokřadu Chobot. Nevíme, jak tam mohl vydržet, ale skutečně tam byl!

A mravenci? Po těch nebyla v lese ani stopa. Ani žádného brouka nebo motýla jsme neviděli, našli jsme pouze jednoho zmrzlého čmeláka.

A hned dalšího dne byla taková zima, že jsme museli znovu obléct teplé zimní bundy …, jestli někam už jaro přišlo, tak k nám tedy určitě ještě nedorazilo. Jenom doufáme, že si pospíší…

  

Nalezený sníh, větvička modřínu a čmelák.

Během dne jsme nevěnovali jenom Hledání jara. Při procházce v lese jsme sbírali prázdné ulity a pozorovali všechno kolem sebe. Viděli jsme duběnky, sasanky pryskyřníkové, klíčící kaštany, sítinu a na rybnících pozorovali poláky, labutě, lysky, kachny i potápku.

Po návratu do klubovny jsme si zahráli některé staré jarní hry – kuličky, drábky a skákání ve čtverci.

Nějakou tu chvilku jsme věnovali i oddílovým zkouškám a všichni se snažili prokázat své znalosti a dovednosti s pilou, sekerou i při vaření, zdravovědě a poznávání přírody. Lucka a Dana splnily poslední úkoly zkoušky Už nejsem zelenáč a mohou se pustit do Zálesáka.

Na závěr dostaly novější Kajky Terka M., Lucka, Fífa a Borek oddílové tričko.

  

 

Podruhé na Velikonočním ostrově

Velké výpravě na Velikonoční ostrov tentokrát předcházely přípravy. Zjišťovali jsme si základní vědomosti o ostrově, dokreslovali mapu, hledali spojení, vyráběli dary pro domorodce, chystali vybavení stavbou stanů a zkoušeli, komu svěřit při plavbě kormidlování a lodní navigaci.

V den odjezdu lodi vypadalo počasí všelijak a my se utěšovali, že na Velikonočním ostrově je určitě lépe. I po vystoupení ve Starém Plzenci však mrholilo a na louce před základnou to značně čvachtalo. Přes vytrvalé mžení jsme o chvíli odložili vylodění a nejprve se vrhli na řezání dřeva, aby bylo čím přikládat do kamen. Při vylodění se naštěstí utišily vlny, a tak jsme mohli celkem snadno pomocí voru (dvou koberečků) přeplout z lodi na pevninu (přejít délku chodby s celým týmem a nešlápnout mimo kobereček). Dosažení pevniny po dlouhé plavbě se musí oslavit, nejlépe hostinou. My zvolili ovocnou hostinu, kdy každý nejprve nachystal na jeden talíř malé umělecké dílko a teprve potom jsme to snědli. Večer a noc byla neklidná. Většina členů expedice pro velké rozrušení nemohla ani usnout.

  

Ráno místo rozcvičky jsme zkoušeli spojení s předky. Celý tým seděl za sebou, aby jenom poslední viděl na vylosovaný předmět a pomocí znaků si posílal, který předmět je ten žádaný. Po snídani nás čekalo zakreslování skalních maleb na vykopávkách. Po lese bylo asi 30 obrázků křídou a úkolem bylo jich co nejvíce obkreslit a pak jako družina přetříděné odevzdat. A pak už byla připravena cvičná náročná cesta do jeskyně – dvě nízké lanové lávky. Na první se chodilo s pomocným lanem od jiného stromu, druhá se překonávala ve trojici, kdy se stromu držel jen jeden krajní člen týmu, než se dalším podařilo při vzájemném držení za ruce přejít na druhou stranu a dosáhnout na jiný strom. Když některé Kajky, držíce se jen za ruce kolegů, začaly na laně dělat holubičky, zaskočila nás zpráva, že do 15 minut si musíme sbalit vše potřebné do pondělka a utéct před velkou vodou způsobenou prudkým deštěm v období sucha. Kajky velmi překvapily, když před základnou stály už za necelých 10 minut. Batohy jsme nechali v předsíni a vyrazili do lesa pro dřevo na topení. Mezitím velké Kajky schovaly zapomenuté věci. Při řezání a štípání doneseného dřeva se z klubovny ozval šílený řev, to nejmenší Kajky zjistily ztrátu svých plyšových kamarádů a zahájily bitvu proti velkým. Až po obědě se podařilo všechny věci sebrané velkým vrátit majitelům. Protože venku prší, rozdáváme další část desek rongorongo (přírodovědných šifer – ptačí, bylinková, stromová, živočichová, co nepatří mezi ostatní a z mapových značek), které jsme začali luštit už ve vlaku. Co důležitého nám prozradí, však zatím nikdo nezjistil. Když déšť zmírnil, už nás nic nemohlo udržet v místnosti, a tak jsme vzali pár drobností a vyrazili na Radyni. Po cestě jsme potkali nádherné buližníkové skály Andrejšky. Radyně je zřícenina hradu postaveného Karlem IV. a z věže je báječný výhled po okolí. Každý si vybral, co se mu nejvíce líbilo a zachytil to pastelkami na papír. K večeři chystali nejmladší z družstev umu (kuře pečené v zemní peci), kterou jsme po zkušenostech s počasím upekli raději v troubě. Protože správná uma se dá poznat i jen podle vůně, zkoušeli jsme, jaké vůně dokážeme určit my. Postupně jsme tak našli mátu, levanduli, zázvor, kmín, libeček, kávovou čokoládu, hřebíček, nové koření, skořici a vanilku. A pak už jen hupky do spacáků načerpat síly na další den.

  

V neděli ráno jsme opět vyrazili na průzkum okolí, tentokrát přes Starý Plzenec na Hůrku – staré přemyslovské hradiště s rotundou a základy dvou kostelíků. Během včerejšího i dnešního dne jsme vyzkoušeli, jak kdo dovede udržet tajemství – mlčet. Na hradišti jsme obešli rotundu, která bohužel i přes sliby na internetu nebyla přístupná, a prozkoumali základy obou kostelíků. Také jsme poznávali stromy a rostlinky kolem cesty. Po četných přáních plnit úkoly do Zelenáče a Zálesáka došlo na lesní cestě za hradištěm na nošení raněného. V mladém lese jsme pak zkoušeli měření sochy. Na tu se musí nejprve vylézt a pod vrcholem už je problém s držením, neboť lano je přitisknuto k soše. Nás čekal ten nejobtížnější úsek – udržet se co nejdéle při hře na medvěda. Po sejití z kopce jsme se dostali k přírodní památce Starý rybník. Je chráněn pro velké množství a pestrost vodních rostlin, např. leknínů a stulíků. Na hladině ani v okolí jsme žádnou vodní rostlinu neobjevili a i vodní ptáci byli schováni někde jinde. Po návratu na základnu jsme nanosili dřevo na večerní oheň a od přípravy hudebních nástrojů a společného tanečního a pěveckého vystoupení nás vyrušila jen hra se stěhováním sochy moai. To nebylo jednoduché – žlábky byly mělké a míček jel, kam chtěl, jen ne správně po žlábku. A někdy jel moc rychle a nestíhali jsme dobíhat s dalším kusem kolejnice. Večer nás zastihl u ohně. O program se postaraly tance tahačů soch moai a zpěvy sochařů. Než se úplně setmělo, stihli jsme si opéct mrkve a pak začala tajemná cesta po svíčkách. Všichni jsme čekali, že na jejím konci bude tajná jeskyně, o které mluvily šifry na destičkách rongorongo, ale zatím jsme dostali jen klíčový kámen k ní. Dvě skupinky byly naprosto spokojené, jen třetí se to zdálo nějak málo. Po návratu z nočního lesa Laďka četla další povídky ze Zpovědi lesníkovi, ale o tom, jak stromečky chodí do školky slyšel už jen málokdo a po čase Laďka zjistila, že si čte jen sama pro sebe.

   

Pondělní ráno nás uvítalo sluníčkem. Která družinka měla po snídani úplně zabaleno, mohla jít hledat písmenka k polynéskému heslu od tajné jeskyně. Složit heslo správně znamenalo najít skutečně všechna písmenka a pětka se nám nějak schovala. Nakonec k jeskyni vyrážely dvě skupinky najednou a třetí o něco později. Postupovali jsme do lesa přesně podle šipek a po předložení klíčového kamene a vyřčení hesla jsme si mohli vzít jednu hromádku z obsahu jeskyně. Každý tam našel list s poselstvím a skupinka navíc jednu sošku moai a drobnou sladkou odměnu v podobě lentilek, lip nebo lízátek.


Ještě před odchodem na vlak jsme se stihli svést na úzkokolejce Plzenecké železnice kolem naší základny. Bylo to lepší než v přeplněných vlacích domů. Na hostivickém nádraží na nás kromě rodičů  čekal i Jirka. Dlouho se nám nechtělo domů, protože kromě trička s yetim pro Laďku a buddhovýma očima pro Alenu přinesl i jačí sýr pro Kajky, spoustu pohledů nejvyšších hor – osmitisícovek, Káthmándú a mapu svého putování po Himalájích. Ti nejvytrvalejší se ptali na zajímavosti o Nepálu ještě hodinu po našem příjezdu z Velikonočního ostrova.

Alena

  

A pro úplnost a historickou paměť doplňuji seznam účastníků: vedoucí Laďka, Alena, Blanka a Petra, do soboty přestárlé Kajky Jana, Tereza, Hanka a Bára (přijela se na nás podívat z vesničky od Plzně, kam se před pár lety přestěhovala), skoropřestárlý Milan a Kajky

 

Podívat se na Everest…

Podívat se na Everest, to byl skromný cíl Jirkovy měsíční výpravy do dalekých krajů. Musím neskromně přiznat, že cíl jsem splnil a v množství zážitků jsem plán výrazně překonal. Do Kajčího křiku nepatří líčení všech dějů – dvanáctihodinová jízda místním autobusem po úzkých silničkách, stoupání do hor kolem rýžových, obilných a dalších terasových políček, vyjednávání s maoistickým povstalcem o ceně za průchod, seznamování s nepálskými jídly, pozorování her místních kluků, první chůze po zmrzlém sněhu, pronásledování velekura tibetského po svahu Gokya Ri kvůli fotografování, setkání s dalšími českými dobrodruhy, přechod ledovce, čekání na letadlo z hor a let vojenským speciálem, procházení káthmándských památek s dotěrnými prodavači ani zážitky z nepálské revoluce – to by se z tohoto čísla stala tlustá kniha a musel bych ji psát dlouho do noci. Tak tedy na tomto místě otisknu jen horské panorama s Everestem a pár nej-nej fotek z cesty, připomenu, že na oddílových stránkách ještě pár dnů zůstane obsáhlejší reportáž, pozvu předběžně na velkou přednášku někdy v půlce června a pomocníkům na Zlaťáku slíbím protekční promítání fotek v sobotu večer (ale pšt, nikomu to neříkejte, ať se vejdete k monitoru).

  

 

 

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

12. ročník – 158. číslo, vychází 11. května 2006.

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka.

Kajky na internetu: http://www.volny.cz/kajky.hostivice, http://www.volny.cz/kajcikrik

Činnost oddílu Kajky podporují SMOP ČSOP z prostředků MŠMT ČR a město Hostivice.