Pozvánka oddílu KAJKY na březen 2006

Schůzky probíhají v klubovně ve čtvrtek od 16:30 do 18:30 hodin a jmenují se takto:

  2. března 21. – Hvězdy nám svítí na cestu

  9. března – 22. – Kazi, Teta, Libuše

16. března – 23. – Poslové jara

23. března – 24. – Daleká cesta

30. března – 25. – 15. recesiáda

 

První jarní den v sobotu 18. března (675.)

I když to tak někdy nevypadá, jaro už se blíží. Společně ho přivítáme na tradiční oddílové akci v sobotu 18. března od 9 hodin u klubovny. Z programu: něco málo práce na zahradě u klubovny, hromada soutěží, upalování moran, proběhnutí se (nebo míčová hra) v krátkých kalhotách = kraťasech. S sebou: nápady, jak vyrobit úplně úžasnou moranu, krátké kalhoty. Dopadne-li vše podle plánu, skončíme v 16 hodin. Oběd zajišťujeme společný.

 

Připravované akce (zapište si do diáře nebo za uši)

 

sobota 8. dubna – vítání jara – akce u klubovny

sobota 22. dubna – jarní pomoc přírodě – úklidová brigáda u rybníků

na „čarodějnice“ – oddílová víkendovka od pátku do pondělí ve Starém Plzenci

sobota 13. května – vítání ptačího zpěvu u rybníků

sobota 20. a neděle 21. května – pořádáme středočeské krajské kolo Zlatého listu v Hostivici

 

Zpravodajství Agentury JJP (Jeden Jirka povídal)

·        Potkal jsem takhle v první půlce února v Dejvicích Janu S. Právě mířila ze školy domů a tvářila se dost vesele a spokojeně. Aby také ne: zrovna dodělala poslední zkoušku a úspěšně tak zakončila první semestr na vysoké škole.

·        Tereza H. se začala připravovat na zkoušku dospělosti – maturitu. Pozná se to tak, že ji budeme na schůzkách vídat ještě méně než dosud.

·        Dlouholetý dřívější člen Kajek Michal H. studuje prestižní gymnázium Arabská. Když jsem se s ním viděl, líčil své zážitky z tanečních a přiznal, že se věnuje závodně vodnímu pólu.

·        Jana H. vyzkoušela nanečisto přijímací zkoušky na víceleté gymnázium. Moc nadšeně se na výsledky netvářila…

·        Laďka si do dubnového čísla vyžádala zvláštní volný prostor a nechce prozradit, proč. Příští číslo bude aprílové, takže si možná chce z někoho vystřelit a buď jsem to já, nebo se bojí, že bych to předčasně vyzradil.

·        Jirka už si zvolna balí vybavení, aby mohl vyrazit na Khumbu trek, do národního parku Sagarmatha. Myslí přitom i na „detaily“, takže čas odjezdu i návratu naplánoval tak, aby nebylo ohroženo žádné číslo Kajčího křiku…

 

Kde to bylo – kde to je

Pohlednici, ze které pochází dnešní snímek, vydala před rokem 1931 M. Procházková. Stodola vlevo je již zbořena, domek uprostřed byl přestavěn na „krychličku“ a jen dům vpravo si je ještě trochu podobný. Kde ve městě to ale jenom mohlo být?

Na minulém snímku z roku 1954 byl zachycen roh ulic Potoční a K Nádraží se stodolou statku čp. 28, která byla později přestavěna na dům čp. 183.

 

Stalo se

 

Jak se předpovídá počasí

V sobotu 28. ledna jsme se vydali do Českého hydrometeorologického ústavu v Praze-Komořanech na pracoviště, kde se předpovídá počasí. Z národního Zlatého listu známe Majku, která zde pracuje a vyložila nám všechno, co všechno se zde dělá. Slyšeli jsme o meteorologických stanicích, o satelitních snímcích, o vypouštěných sondách, které měří podmínky v různých výškách, o matematických modelech, které počítají předpověď, o meteorologických značkách i o tom, co musí zájemce o předpovídání počasí vystudovat, aby mohl dělat tuto práci. Podívali jsme se i přímo na počítače s čerstvými údaji ze všech možných zdrojů a na aktuální meteorologické mapy v hlavním sále. Cestou tam si každý napsal svoji předpověď a slíbil jsem, že ten, kdo bude přesnější než Jana, dřívější oddílová vedoucí, kterou jsme náhodou potkali, dostane lízátko. Nakonec se to povedlo Lucce, Marušce i Tereze M., jen Jana H. s tatínkem přišli později (přijímačky, viz A-JJP), takže na ně se slib nevztahoval. Mohu ujistit, že slib jsem splnil (Lucka v kronice pochybovala).

 

Výprava za sněžným mužem

Tentokrát jsme se nesešli ve čtvrtek odpoledne, ale na celý den v pátek. Já jsem přišla a po chvíli přijela Laďka s Kájou. Tak jsme zatopili a za chvíli přišla Hanka, Verča M., Jana S. a Milan a po čase přicházeli Terka M., Lucka, Jana H., Maruška atd. A Laďka odvedla Hanku, Verču M., Janu S. a Milana a za dveřmi jim řekla, co budou dělat, a šli jsme na zahradu a rozdělili jsme se na tři skupinky. A když Laďka řekla „teď“, běhali jsme po hřišti po jednom a sbírali jsme yettiho stopy. A potom jsme si stoupli do úrovně tyčí a běhali jsme k oknu, abychom vyluštili šifru, která je na druhé straně, tak jsme ji vyluštili a Laďka nám dala křížovku, tu křížovku zase vyluštili a šli jsme do lesa, ale šla první skupina a měli jsme sebrat vzorky sněhu v lese, na zahradě, na ulici a šli jsme do lesa a tam nás čekaly úkoly a přepadl nás yetti, a když přišly všechny skupiny, nějaké děti si musely zapamatovat text, běžet k dalším dětem a ten text říct, ti běželi k zapisovatelům a samozřejmě se někdo vyválel na ledě. A šli jsme všichni do klubovny, a zatímco se sníh rozehřál, tak jsme ho přecedili a nejčistější sníh byl na zahradě a řekli jsme si body. Promiňte, zapomněla jsem napsat, že oběd vařili Fífa a Martin D.

  

Autor: Ála N. (podle kroniky)

 

Divoká země

 

Nějak se nám nepovedly pololetní prázdniny jako víkendovka, na vyhlášenou výpravu se přihlásili jen dva zájemci. Proto jsme raději připravili dvě samostatné akce, v pátek výše popisovanou výpravu za sněžným mužem a v sobotu expedici do Divoké země. Dva významné cestovatelské časopisy Země a lidé a Letem světem se rozhodly přinést reportáž o tomto pozoruhodném kusu země a najaly si Kajky jako cestovatele a reportéry. Oba týmy (za Země a lidé Lucka a Jana H. a za Letem světem Maruška, Tereza M. a Borek) svoji úlohu splnily a odevzdaly požadované reportáže, které najdete i na konci tohoto Kajčího křiku a ke kterým snad není co dodat.

 

Druhé čištění ptačích budek

 

V sobotu 11. února pokračovalo čištění budek u rybníků druhou akcí. Sestavili jsme dvě úklidové čety: Tereza M. a Maruška s Alenou vysávaly koberce a utíraly prach v budkách za Litovickým rybníkem a Terka J., Borek a Pavel s Jirkou vytírali podlahy a myli okna v budkách jižně od Kaly a v Nekejcově. Ze 47 budek se dvě nepodařilo vyčistit, prázdných jich bylo 7 (zejména rehkovníky a budky s rozšířenými vletovými otvory).

Snad poprvé jsme výsledky sečetli a víme, že celkem jsme zjistili 46 hnízd sýkory (mech, tráva, chlupy; dvě hnízda na sobě jsme našli hlavně na západním okraji Litovického rybníka, kde loni neproběhlo čištění), 2 hnízda brhlíka a 4 jiná hnízda. V budkách jsme dále objevili 5 nevylíhlých vajíček a jednu mrtvou sýkoru koňadru. Musím pochválit, že i v mé skupince „malých“ Kajek všichni lezli po žebříku a snažili se. Pokud si toho Kajky všimly, mohly si hned vybrat v odměnu v podobě slunce rudě zapadajícího nad zamrzlou Kalou…

 

Sčítání netopýrů

  

Sčítání netopýrů ve štolách Ameriky, to už je samozřejmost zimní oddílové činnosti. Tentokrát ji ale přeci jen provázelo několik zaznamenáníhodných okolností. Termín sčítání připadl na konec jarních prázdnin (dříve to nešlo a později už jsme se báli nástupu jara, které by netopýry probudilo, omlouvám se), takže z Kajek vyrazili jen Tereza M., Jana H. a Pavel, který se vrátil z hor tak narychlo, že si ani nestačil sundat lístek na vlek, a účast zachraňovali mí kolegové z práce a jejich děti. Druhou okolností byla havárie v bytě odborníka na netopýry Vládi, takže jsme se poprvé museli spolehnout na naše znalosti netopýrů. Netopýry velké a černé a vrápence jsme určili bez problémů, ostatní kusy ještě necháme zkontrolovat podle fotografií. Třetím překvapením bylo to, že jsme poprvé sčítali netopýry na Velké Americe, kde jsme zatím nikdy nebyli. To se nejprve projde upravenou štolou s množstvím kolejí a pak se musí prolézt rourou od větrání… Ještě musím s lítostí poznamenat, že byl podniknut zákeřný pokus o mé uvěznění v podzemí, naštěstí neúspěšný.

Poté jsme pokračovali sčítáním v Malé Americe, kterou jsme nestihli úplně celou. I tak ale byl počet netopýrů větší než celkový počet v některých letech. Místo, kde bývají velké skupiny, jsme prošli už rychleji, aby nám pak neujel autobus, ale největší 14hlavou skupinu jsme nepřehlédli. Výsledky sčítání (před odbornou revizí méně početných druhů) shrnuje tabulka. No a do autobusu nás letos pustil řidič bez řečí, snad že jsme si špinavé boty umyli v potoku na mořinské návsi…

 

 

 

Velká Amerika

25.2.2006

 

 

netopýr velký

49

netopýr černý

28

netopýr vodní

1

netopýr ušatý

1

netopýr dlouhouchý

2

vrápenec malý

1

neurčený druh

2

celkem

84

 

Malá Amerika

24.2.2001

19.1.2002

22.2.2003

28.2.2004

26.2.2005

25.2.2006

 

 

 

 

 

 

 

netopýr velký

80

99

165

87

118

93

netopýr černý

29

55

57

24

48

24

netopýr vodní

6

9

15

3

4

3

netopýr ušatý

1

6

2

2

1

1

netopýr velkouchý

1

0

0

0

0

0

netopýr dlouhouchý

0

4

4

1

1

0

netopýr večerní

0

1

1

0

3

0

netopýr řasnatý

0

1

0

0

0

0

netopýr vousatý

0

0

0

0

1

0

vrápenec malý

0

1

0

1

1

1

celkem

117

176

244

118

177

122

 

 

ZEMĚ A LIDÉ

časopis pro cestovatele a dobrodruhy – únor 2006

 

DIVOKÁ ZEMĚ: bílé místo na mapě?

 

 

Divoká země – mezi lidmi označovaná jako Prokopské údolí – je malou přírodní oázou uprostřed civilizace. Ze všech stran ji lemují vápencové skalní útvary. Tato čistá panenská příroda je balzám na duši každého člověka. U vstupu do údolí stojí zajímavá brána vyrobená z balvanů spojených skleněnými deskami, která budí dojem, že člověk vstupuje do jiného, velkolepého světa. Na jeho okrajích jsou zbytky starých zchátralých staveb, na kterých je vidět, jak bujná příroda vytlačuje z údolí civilizaci. Na této krajině jsou dosud vidět známky toho, že zde kdysi bylo mořské dno. Například vápencové skály, které obsahují velké množství železitých příměsí, a proto mají načervenalou barvu. Žije zde také mnoho vzácných zvířecích druhů, mezi nimi také velice agresivní brouci kousáči. Naše zmrzačená těla dosud nesou známky po tom, že jsme se jich pokoušeli pár ulovit do našich sbírek.

 

 

 

Zhruba v polovině cesty jsme objevili nádhernou přírodní jeskyni. Na jejích stěnách visela spousta krásných rampouchů od drobných až po gigantické exempláře. V jeskyni se nám líbilo až do té chvíle, kdy začaly rampouchy padat a hrozilo, že nám některý spadne na hlavu. Proto jsme, ač neradi, tuto nádhernou jeskyni rychle opustili.

 

 

Potom jsme ale začali přicházet opět do míst, kde má civilizace vliv na zdejší přírodu. Objevili jsme tu staré koupaliště a dokonce i dětské hřiště. Jeden z nejkrásnějších přírodních úkazů jsme však objevili až tam. Bylo to nádherné přírodní jezero, ze všech stran obehnané skalami a hluboké okolo 10 m. Nechtěně jsme si v něm umyli nohy. Pak jsme tam objevili nádherný kámen. Konkurenční družstvo jej však chtělo také, a tak jsme si o ně zahráli menší zápas. Ovšem se svázanýma nohama. Kámen se však během zápasu zničil, tak jsme jej tam nakonec nechali.

 

 

Bylo to zvláštní se po takové době strávené v čisté přírodě vrátit do špinavé, šedivé, zakouřené Prahy. Stále jsme na naši krajinu museli myslet. Je to kousek přírody uprostřed velkoměsta, kousek země zachovávající si svou tvář, ať se děje cokoliv. Doufejme, že si toho lidé všimnou a že za pár let zde nenajdeme jen domy, silnice a tovární komíny.

 

 

 

LETEM SVĚTEM

zeměpisný magazín

 

DIVOKÁ ZEMĚ – zázrak uprostřed hlavního města

 

0 – viadukt

1 – nádraží Praha-Řeporyje

2 – vápencové skály – vznikaly usazováním schránek mořských živočichů

3 – potok

4 – můstek přes potok

5 – cesta

6 – malý lom

7 – tunel ve skále

8 – jezírko

9 – Praha-Žvahov

 

 

Jak už jsme v nadpisu uvedli, je to zázrak, protože se nachází v hlavním městě ČR – v Praze. Jeho povrch je tvořen vápencem  a nazývá se Prokopské a Dalejské údolí.

Viadukt – je jistě už mnoho let starý a hodně vysoký a je to jistě hodně cenná práce mnoha tehdejších poddaných lidí. Potom tam také najdeme malý lom, k němuž přijdete takovým údolím obklopeným spoustou vápencových skal – vznikly usazením schránek mořských živočichů. Přichází se do toho lomu příjemnou cestou podél potoka a potom také narazíte na krásný tunel – v zimě se v něm někdy vyskytují ledové krápníky – a také potom na malé jezírko, které je kromě strany, kde je cesta, obklopeno ze všech stran skalami a v nejhlubším místě hluboké až 10 metrů.

Poté zase dojdete na další vlakové nádraží.

 

 

 

Je to dobrý tip na výlet!!! Doporučujeme!!! Pokud se vám bude výlet líbit,

napište o něm a pošlete váš článek do redakce. Možná, že se objeví v nějakém čísle.

 

 

 

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

12. ročník – 156. číslo, vychází 9. března 2006.

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka.

Kajky na internetu: http://www.volny.cz/kajky.hostivice, http://www.volny.cz/kajcikrik

Činnost oddílu Kajky podporují SMOP ČSOP z prostředků MŠMT ČR a město Hostivice.