Pozvánka oddílu KAJKY na únor 2006

Schůzky probíhají v klubovně ve čtvrtek od 16:30 do 18:30 hodin a jmenují se takto:

  2. února – schůzka není – jsme na pololetních prázdninách ve Vlašimi

  9. února – 19. – Polární záře na severu

16. února – 20. – Je teplo na jižním pólu?

23. února – schůzka není – probíhají jarní prázdniny pro Prahu-západ

 

Pololetní prázdniny na hvězdárně od čtvrtka 2. do neděle 5. února (672.)

Pokyny k této akci i přihláška byly zveřejněny v Kajčím křiku 1a.

 

Druhé čištění ptačích budek v sobotu 11. února (673.)

Při čištění budek se podařilo zvládnout jen jeden úsek, zbývají nám budky „za Kalou“ a „za Litovčákem“. Proto se v sobotu 11. února sejdeme ve 13 hodin u klubovny a vyrazíme na druhé čištění ptačích budek. S sebou hlavně teplé oblečení a asi nezaškodí něco horkého čaje; žebříky máme. Skončíme nejpozději s padající tmou opět u klubovny.

 

Sčítání netopýrů ve štolách Malé Ameriky v sobotu 25. února (674.)

Před pár měsíci, s přicházející zimou, zalezli netopýři do svých zimních úkrytů ve stromech, stavbách i jeskyních a podzemních štolách. Již několikrát se probudili, ale znovu usnuli na blízkém místě. Také ve štolách Malé Ameriky dosud spí netopýři velcí, černí, vodní i další méně početné druhy a možná i jeden vrápenec malý. Jsou zalezlí do těch nejmenších škvír, ale někteří i volně visí od stropu hlavou dolů po jednom i ve velkých skupinách. Ale ať už jsou kdekoliv, čekají netrpělivě na to, že je v sobotu 25. února již pošesté sečteme a zaneseme do tabulek.

Ráno jedeme autobusem 306, který odjíždí v 7:21 hodin z náměstí (sraz hlavní skupiny zde v 7:10 hodin, přistupovat je možné po celé trase). Pokud ve štolách nezabloudíme nebo nepotkáme Hanse Hagena ve špatné náladě, vrátíme se stejný den autobusem 306, který na náměstí zastaví přesně v 16:24 hodin (± zpoždění). Z autobusu bude opět možné vystupovat na každé hostivické zastávce podle pokynu rodičů (účastníci starší 15 let mohou vystoupit podle vlastní úvahy, pouze Laďka doloží souhlas své prababičky, pokud bude chtít vystupovat jinde než Na Pískách).

Každý účastník se oblékne tak, aby po vylezení z jeskyní nevypadal jako prase divoké (Sus scrofa) po vyválení v bahně a aby byl řidičem uznán způsobilým ke vstupu do autobusu. Zcela nevhodný není ani obleček na převlečení, jako byl loňský Vaškův skafandr NASA. Dále vřele doporučujeme kromě běžného vybavení (jídlo, pití, pláštěnka, plavky apod.) baterku. Když nebude jen zatěžovat batoh, aby nebyl zbytečně lehký, ale vydrží i svítit po celou dobu v podzemí, bude to celkem fajn.

Pokyny k nákupu jízdenek jsou stejně složité jako systém Pražské integrované dopravy, ale chytré Kajky si s nimi jistě poradí: Držitelé průkazek PID na pásma P, 0 a 1 se vybaví dvěma dvoupásmovými přestupními jízdenkami (dospělý 14 Kč, dítě 7 Kč), z nichž první označí až v autobuse 311 po vstupu do 2. tarifního pásma. Ostatní potřebují  jednu dvoupásmovou jízdenku (dospělý 14 Kč, dítě 7 Kč) na cestu do Zličína a dvě třípásmové jízdenky (dospělý 20 Kč, dítě 10 Kč) na cestu ze Zličína do Mořiny a z Mořiny až domů (cestou tam se nevejdeme do časové platnosti jedné jízdenky, cestou zpět ano).

Protože ve štolách Malé Ameriky straší duch německého vojáka Hanse Hagena, účastníci si včas zjistí, jak se má slušně německy pozdravit! A ještě uklidnění pro neznalé rodiče: do štol vstupujeme oficiálně za doprovodu odpovědných pracovníků Lomů Mořina.

 

Pozvánka na vzdálenější akce

 

Že by lyže? Ještěd v březnu?

Loni Tereza zorganizovala jednodenní sjezdové lyžování na Ještědu pro zvané a bylo to moc podařené. Přitom stačilo jen zamluvit cestu autobusem, která je v ceně permanentky. Byl by snad mezi Kajkami zájem o takovou akci? Viděl bych ji jako výpravu pro větší, kteří se o sebe postarají víceméně sami. Zájem hlaste Jirkovi! (Rodiče ke své případné účasti potřebují písemný souhlas svých dětí – členů Kajek.)

 

Že by voda? Lužnice od pátku 26. do neděle 28. května?

Oslovilo mě pár středních Kajek, že by rády na vodu. Po loňské neblahé zkušenosti, kdy jsem zaplňoval zaplacená místa až do poslední chvíle před odjezdem, tentokrát postupuji obezřetněji. Tak tedy: pokud bude dostatečný zájem (účastníků více než prstů na jedné ruce), pojedeme o posledním květnovém víkendu Lužnici z Tábora do Bechyně. Cena v katalogu cestovky Honza je 630 Kč za dospělého a 560 Kč za dítě do 15 let, pokud nás bude hodně a zaplatíme do 10. února, budeme mít slevu kolem 10 %. K tomu musíme přičíst náklady na dopravu a jídlo. Když bude nejméně 70 % účastníků akce do 26 let, můžeme naproti tomu nejspíš získat dotaci. Takže cena pro dospělého nepřekročí 800 Kč, pro členy od 15 do 18 let 650 Kč a pro členy do 15 let 550 Kč, pro nečleny bude asi o 150 Kč vyšší.

Kdo má zájem se za těchto podmínek zúčastnit, dá najevo svůj zájem nejpozději do čtvrtka 9. února do konce oddílové schůzky tím, že zaplatí zálohu 200 Kč. Hned následující den akci zaplatím u cestovky, na opozdilce nečekám, abychom nepřišli o část slevy. Tak co? Bude zájem? Já už se těším…

 

Letní tábor od soboty 15. do neděle 23. července

Letní tábor proběhne v Rakousích v Českém ráji od 15. do 23. července 2006 v pěkné krajině u lesa, v zátoce řeky Jizery, s ubytováním v chatkách. Přihlásit se můžete u Jitky nebo u Laďky.

 

Oddílové zprávy

 

Členský příspěvek

Kdo ještě nezaplatil členský příspěvek na rok 2006, který činí 260 Kč, učiňte tak co nejdříve, nejlépe do konce ledna.

 

Tulácký zápisník

Ke spočítání kilometrů za rok 2005 jsme dostali zatím jen jeden Tulácký zápisník. Můžete to ještě napravit tak, abychom zápisník dostali nejpozději před pololetními prázdninami. Po sečtení údajů, které objednáváme u statistického ústavu, Tuláky vracíme, aby si je každý mohl uložit v souladu se zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví.

 

Oddílové CD

CD Kajky 2005 bude již pátým diskem s fotkami, Kajčími křiky a dalšími materiály z oddílové činnosti. Jeho příprava ale zatím moc nepokročila, Jirka prostě pořád dělá nějaké nesmysly do práce, jezdí na hory a tak vůbec a na pořádné věci, jako je oddílové CD, nemá čas. O dalším vývoji budeme informovat.

 

Kde to bylo – kde to je

Tentokrát jsem sáhl po obrázku z roku 1954, který se dochoval v archivu městského úřadu. Ze stodoly v pravé horní části snímku se stal obytný dům, ale jinak snad nic nebrání poznání tohoto místa ve staré Hostivici…

 

Zpravodajství Agentury JJP
(Jeden Jirka povídal)

·         Za informační letáky od Hostivici jsem dostal tisíce děkovných dopisů. Konkrétně jde o tuto SMSku od Terezy: „Ahoj Jirko, moc děkuji za brožury, je to skvělý a báječně načasovaný, protože bych si to bývala zrovna teď potřebovala hledat.“ Za úžasné použití předminulého času odpouštím některé nespisovné tvary a váhám, zda jsem svými texty podpořil bezduché opisování, či povzbudil zájem o historii toho nejúžasnějšího města.

·         To Jitka (dříve Jituška) zpracovala hostivickou historii do školy již loni a nyní má za téma své školní práce alkoholismus. S tímto tématem jí bohužel nikdo neumíme poradit…

·         Jirka hned začátkem ledna vyrazil na služební cestu do jižních Čech mizejících pod přívalem sněhu a málem v něm také zmizel. Ve vesnici, kde nešla celé dva dny elektřina, jsme pravidelně chodili sněhovou vánicí k rybníku, který nás zajímal. Na jediném teplém místě v hospodě u kamen jsme se cpali utopenci, až mi bylo špatně. Ale když se nám podařilo s pomocí traktoru a džípu vyprostit naše auto a dojeli jsme bez problémů do práce, naše líčení celého dobrodružství zaujalo tak, že s námi všichni chtějí jezdit…

·         O minulém víkendu proběhl v Jeseníkách mimořádný závod v běhu na lyžích zvaný ZVH30. Když slyšel slavný český běžkař Lukáš Bauer, že bude závodit i Jirka, zalekl se a raději odjel trénovat na olympiádu. Asi se strachoval zbytečně, přestože Jirka skončil na skvělém jedenáctém místě*) a jeho čas nedosahoval ani dvojnásobku času vítězova. Při večerní tombole Jirku o jediné místo minula skvělá cena – mop na vytírání podlahy. A protože se již podařilo Jirku rozmrazit po jeho nerozvážné cestě lanovkou na Šerák při teplotě vzduchu -21 °C, dostáváte svou obvyklou porci zpravodajství A-JJP …

·         Na vánoční schůzce se ukázalo z věštby, že novou šéfredaktorkou KK se stává Jana H. Poslal jsem jí dnes večer upozornění, aby něco udělala s únorovým číslem, které musí vyjít zítra. No nevěřili byste, co mi na to hned odpověděla i přes pokročilou večerní hodinu: „Pověřuji tě tím, abys ho zítra vydal!“ Odkud jen pochytila to přerozdělování práce?

·         *) Od konce.

 

Stalo se

 

Vánoční schůzka

Vánoční schůzku v sobotu 17. prosince provázelo počasí, že by psa, natož Kajku nevyhnal. Přesto se Kajky sešly v lese a ozdobily vánoční strom pro zvířátka a cestou do klubovny měly přijít plněním úkolů na řešení malé křížovky. Protože jsem zatím topil v klubovně, o lesním dobrodružství toho vím málo. Když všichni přišli, pustili jsme se do vánočních zvyků. Zjišťovali jsme osud z věšteb napsaných na dně hrnků (těší mě, že se prý v roce 2006 objeví dva noví hlavní redaktoři oddílového časopisu Kajčí křik, Janě H. jsem před chvilkou poslal varování, ať začne chystat únorový KK, ale jak bude Kája psát na počítači, to zatím nevím…), házeli jsme „pantoflem“ (komu ukázal odchod z oddílu, tomu jsme dovolili házet znovu…), krájeli jsme jablka (všem to dobře dopadlo), vyráběli jsme tvary z odkapávaného vosku (až jsme zalili celou misku jako vždy) a odlévali olovo (ve kterém jsme máloco poznali, asi nám dochází fantazie).

   

Abychom si užili trochu napětí, zahráli jsme si hazard o vánoční cukroví, na které se všichni těšili. Postupně jsme házeli kostkou a komu padla šestka, mohl si uvázat šátek, natáhnout rukavice a pomocí příboru ochutnat cukroví. Ale jen do té doby, než někomu padla šestka! Mnohokrát se výhercům stalo, že další šestka padla dříve, než se vůbec stihl připravit, ale nakonec ochutnali všichni. K dalším tradicím oddílové vánoční schůzky patří pouštění vánočních lodiček. Tentokrát jsme si ověřili, že ten, kdo svítí nejjasněji, nemusí vydržet nejdéle. Terka J. svítila málo, ale vydržela neskutečně dlouho. Zato Borek zářil jasným plamenem a pak náhle ustal. Dojemné bylo, jak většina lodiček obklopila pilíř oddílu, Laďku. Jen jedna nešťastnice, snad Tereza M., se držela od ostatních stranou. A pak už byl čas na rozdávání vánočních dárků, kterého se ujal nejmladší přítomný, Borek. V Kajčím křiku jsme připomněli, aby Kajky myslely i na Káju, který skutečně dostal hromadu dárků. Jednu kost, kterou mu Laďka dovolila, snědl hned na místě. Drzé sestry Katka a Míša si dovolily svůj dárek adresovat členovi, který se prý jmenuje Jiřina Peřina. Kajky, které si začaly říkat střední, aby se odlišily od nejmenších členů, si nadělily nějakou hru, která je zaujala tak, že málem z klubovny neodešly…

 

Čištění ptačích budek

Na čištění budek se tentokrát sešly jen Jana H., Tereza M. a Maruška. Laďka s Alenou se proto dohodly na vytvoření jediné čisticí skupiny, která brala jednu po druhé budky ve Stromečkách, kolem Chobotu a severně od Kaly. Skupina vyvěsila budky vyrobené nebo opravené v březnu a dokonce našla některé budky, které už jsme považovali za ztracené. Abychom dokončili úklidové služby, vyhlašujeme v programu ještě jednu čisticí akci. A Jirka slibuje, že tentokrát už bude makat a nepojede si na průzkumný výlet na Kačák.

   

 

Lezení na Palmovce

Vašek se dlouze zamyslel (opravdu!) a navrhl pro první letošní lezení umělé horolezecké stěny ve sportovním centru na Palmovce. Touto neodolatelnou nabídkou se nechali zlákat z Kajek Jana H., Tereza M., Maruška, Borek a Pavel a z velkých Jirka, Vašek, Ondra, Borek a Dana (Maruščina maminka dokonce od Marušky dostala souhlas k účasti!). Na Palmovce nejsou palmy, jak očekával Pavel, ale několik stěn na různých místech domu. Začínali jsme třemi cestami na nejnižší stěně, někdo využíval všechny dostupné chyty, ti šikovnější se pokoušeli jít barvami přesně určené cesty různé obtížnosti. Přidali jsme v této části ještě dvě další cesty a pak jsme se přesunuli o patro níž na vyšší stěnu. Když jsem viděl neopadající zájem o lezení, pochopil jsem, že nemůžeme vynechat nejvyšší stěnu, která má být se svými 14 metry úplně nejvyšší v celé Praze. Všechny holky tuto stěnu zvládly bez problémů. Za ty čtyři hodiny jsme si lezení dokonale užili, Dana dokonce později přiznala, že si její ruce její výkony nějakou dobu pamatovaly. V březnu bychom si lezení mohli zopakovat…

   

 

 

Kajčí křik – zpravodaj oddílu mladých ochránců přírody KAJKY HOSTIVICE

12. ročník – 155. číslo, vychází 26.ledna 2006.

Za nepodepsané příspěvky plně ručí svou klávesnicí Jirka.

Kajky na internetu: http://www.volny.cz/kajky.hostivice, http://www.volny.cz/kajcikrik

Činnost oddílu Kajky podporují SMOP ČSOP z prostředků MŠMT ČR a město Hostivice.