Kajky Hostivice

 

OCHRANA PŘÍRODY

Zálesácké listy

 

 

 

Kategorie chráněných území v ČR

 

V České republice zajišťuje ochranu přírody zákon o ochraně přírody a krajiny, který byl schválen v roce 1992. Podle tohoto zákona mohou být vyhlášena tato zvláště chráněná území:

 

Národní park (NP) je rozsáhlé území jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy. Národní park má mimořádný vědecký a výchovný význam. Veškerá činnost v národním parku musí směřovat k ochraně přírody a zlepšení poškozených částí.

 

Chráněná krajinná oblast (CHKO) je rozsáhlé území, které vedle přírody vytvářel člověk. Krajina je bohatá na přírodní prvky (přirozené lesy, travní porosty), nacházejí se zde četné kulturní památky. Území CHKO se využívá hospodářsky tak, aby se udržoval a zlepšoval přírodní stav.

 

Národní přírodní rezervace (NPR) je menší území s mimořádnými přírodními hodnotami jedinečnými v národním nebo mezinárodním měřítku. Národní přírodní rezervace spolu s národními parky tvoří nejcennější přírodní bohatství naší země. Jako NPR je chráněn například Karlštejn (nejlepší ukázka přírody Českého krasu s převahou listnatých dubohabrových lesů, se skalními, stepními, lesostepními a lesními společenstvy a s významnými geologickými lokalitami a krasovými jevy), Koda (území v Českém krasu se smíšenými listnatými lesy a s výskytem skalních stepí a lesostepí. V hlubokých roklích vyvěrají krasové prameny, jejichž voda tvoří pěnovcové kupy a vodopády), Týřov (nejcennější území Křivoklátska na svazích Berounky a v údolích potoků s neobyčejným bohatstvím rostlin a živočichů), Adršpašsko-Teplické skály (jedinečné pískovcové území se skalními městy), Lednické rybníky (jihomoravská rybniční soustava, jedno z nejvýznamnějších hnízdišť ptáků u nás), Božídarské rašeliniště (krušnohorské rašeliniště se vzácnou květenou i zvířenou), Boubínský prales (šumavský prales, bukosmrkový porost s jedlí a klenem ponechaný přirozenému vývoji) či Ramena řeky Moravy (u Olomouce, vynikající ukázka lužního lesa zaplavovaného pravidelně řekou Moravou, s četnými přítoky a slepými rameny).


Přírodní rezervace (PR) je menší území s četnými přírodními hodnotami typickými pro určitou oblast. Z okolí znáte například PR Divoká Šárka (údolí Šáreckého potoka s kaňonem v buližníkových skalách s cennými rostlinnými společenstvy), Záplavy (rybníky u Kamenných Žehrovic, významné hnízdiště ptactva) či Prokopské údolí (údolí Prokopského a Dalejského potoka s teplomilnými rostlinnými společenstvy a s geologickými lokalitami a nalezištěmi zkamenělin).

 

Národní přírodní památka (NPP) je menší přírodní útvar s národním nebo mezinárodním významem, na jehož vzniku se vedle přírody podílel i člověk. Nejčastěji se jedná o geologický útvar, naleziště nerostů či vzácných rostlinných a živočišných druhů. Za národní přírodní památku je vyhlášen například Zlatý kůň (kopec v Českém krasu s četnými krasovými jevy a s Koněpruskými jeskyněmi), Klonk (skalní profil, na kterém je vyznačeno rozhraní mezi geologickými dobami zvanými silur a devon. Podle zkamenělin v tomto profilu se rozlišuje stáří hornin – silur nebo devon – na celém světě) či Medník (jediné místo u nás, kde roste kandík psí zub).

 

Přírodní památka (PP) je území podobné národní přírodní památce, ale přírodní hodnoty mají význam jen pro určitou oblast. V okolí byste měli znát přírodní památky Hostivické rybníky, Kněživka (lom u Tuchoměřic, ve kterém jsou odkryty stopy mořského příboje), Čičovický kamýk (malý vrch u Středokluk, který býval v minulosti ostrovem v křídovém moři) a Markův mlýn (loučka v údolí Kačáku, na které rostou koniklece a křivatce). Četné přírodní památky jsou zřízeny také v Praze.

 

Některá naše území zapsala do svého seznamu i mezinárodní organizace UNESCO. Zapsaná místa mohou používat titul biosférická rezervace, který dokládá, že území je významné v mezinárodním měřítku.

 

Naše národní parky a chráněné krajinné oblasti

 

1.        Krkonošský národní park je nejstarší NP v ČR. Na utváření nejvyšších českých hor se podílelo čtvrtohorní zalednění. Smrkové porosty přecházejí v klečové pásmo (borovice kosodřevina), nad kterým se nacházejí vrcholové hole (místa, kde už nemůže růst les) s vrcholovými rašeliništi. Najdeme zde vzácné druhy rostlin a živočichů včetně endemitů (druhů, které žijí jen na určitém malém území). KRNAP patří mezi nejohroženější národní parky světa, protože je ničen znečištěným ovzduším.


2.        NP Podyjí chrání kaňonovité údolí řeky Dyje nad Znojmem. Ve svazích často najdeme balvanitá pole. Jedno z nich tvoří ledové sluje, kde se drží led i v zimě. Velkou část území pokrývají přirozené listnaté a smíšené lesy a najdeme zde i stepi s bohatou květenou a zvířenou. Na bývalých pastvinách se vyvinula velká vřesoviště.

3.        NP Šumava je nejzachovalejší přírodní celek v ČR. Park tvoří mohutné horstvo s řadou plochých hřbetů. Četná jezera vznikla činností ledovce. Najdeme zde četná rašeliniště zvaná slatě a luhy.

4.        NP České Švýcarsko zahrnuje nejcennější část Labských pískovců a byl vyhlášen v roce 1999. Známé jsou soutěsky Divoké Kamenice, Pravčická brána i vyvřelý vrch Růžák.

5.        CHKO Beskydy je rozsáhlý horský masív, převážně zalesněný, se zbytky smíšených pralesů. Do Beskyd se vracejí i dříve vyhubené velké šelmy - medvěd, vlk a rys.

6.        CHKO a BR Bílé Karpaty je území převážně odlesněné, na kterém se díky zemědělskému obhospodařování zachovaly velmi bohaté květnaté louky s ojedinělými duby a křovinnými remízy. K zachování přírodního bohatství Bílých Karpat je nezbytné pravidelné kosení luk.

7.        CHKO Blaník chrání typickou středočeskou krajinu s pestrým střídáním luk, lesů a polí. Oblasti vévodí vrch Blaník, ve kterém podle pověsti čekají blaničtí rytíři, aby pomohli Čechům v nejhorší době.

8.        CHKO Blanský les se nachází v podhůří Šumavy a zahrnuje krajinu málo narušenou lidskou činností. Většinu území porůstají přirozené smíšené lesy. Na skalních výchozech se uchovala vzácná květena. Nejvyšším vrcholem v CHKO je Kleť s rozhlednou a hvězdárnou.

9.        CHKO Broumovsko je pozměněno lidskou činností. Nejcennější v této CHKO jsou skalní města, hlavně Adršpašsko-Teplické skály a Broumovské stěny.

10.    CHKO České Středohoří vzniklo z výlevných hornin. Tvoří ho četné kupy a stolové hory, na jejichž svazích rostou cenné stepi, lesostepi a teplomilné háje.

11.    CHKO Český kras je území tvořené především prvohorními vápenci, ve kterých se nacházejí četné krasové jevy. Najdeme zde i bohatou stepní a lesostepní květenu a zvířenu. Český kras silně poškozuje těžba surovin.

12.    CHKO Český ráj je naše nejstarší CHKO. Tvoří ji pískovec s četnými skalními městy.

13.    CHKO Jeseníky je rozlehlé horstvo s doklady zalednění. Vrcholy jsou holé a nižší polohy porůstají lesy se zbytky přirozených bučin a smrčin. Na rašeliništích (např. NPR Rejvíz) se zachovala vzácná květena.

14.    CHKO Jizerské hory je horské území, jehož zalesnění dnes silně poškozuje znečištěné ovzduší. Nacházejí se zde četná rašeliniště.

15.    CHKO Kokořínsko chrání typickou českou krajinu se zbytky skalních měst a se známými pokličkami.

16.    CHKO a BR Křivoklátsko patří mezi nejcennější přírodní území u nás. Tvoří ho téměř souvislý přirozený les, ve kterém roste i tis. Dochovala se zde bohatá lesní, lesostepní i stepní zvířena a květena.

17.    CHKO Labské pískovce chrání téměř souvislé pískovcové skalní město proražené tokem Labe. Nejznámnějším útvarem této CHKO je Pravčická brána. Připravuje se vyhlášení národního parku.

18.    CHKO Litovelské Pomoraví tvoří široké údolí řeky Moravy s lužními (pravidelně zaplavovanými) lesy, mokřady a řadou mrtvých ramen a tůní s velmi bohatou květenou a zvířenou. Žije zde i bobr evropský. Do CHKO patří také Mladečské jeskyně.

19.    CHKO Lužické hory je území zajímavé krajinářsky i geologicky. Stýkají se zde pískovce s vyvřelými horninami.

20.    CHKO Moravský kras je nejlépe vyvinuté krasové území v ČR s rozlehlými jeskynními systémy a ukázkami povrchového krasu. Určitě znáte propast Macochu a Punkevní jeskyně.

21.    CHKO Orlické hory je horské pásmo, ve kterém se místy zachovaly přirozené bučiny s pestrou květenou.

22.    CHKO a BR Pálava tvoří vápencový hřbet nad řekou Dyjí, na kterém se nacházejí bohatá stepní a lesostepní společenstva. Na území CHKO se nacházejí četné stopy starého osídlení (Věstonická Venuše).

23.    CHKO Poodří chrání luh řeky Odry s řadou přítoků, mrtvých ramen, tůní a rybníků, s lužními lesy, lukami a mokřady. Území je významnou zastávkou na tahové cestě ptáků.

24.    CHKO Slavkovský les chrání oblast léčivých pramenů lázeňských měst. Velká část území je zalesněná, najdeme zde rašeliniště a četné vývěry pramenů a výrony plynů.

25.    CHKO Šumava plní funkci ochranného pásma národního parku. Do CHKO patří i jedinečná území jako Boubínský prales a Černé a Čertovo jezero.

26.    CHKO a BR Třeboňsko vzniklo lidskou činností. Člověk z mokřadů vytvořil množství rybníků, na kterých hnízdí vzácní ptáci. Zachovaly se zde i rašeliniště s borovicí blatkou a písčité přesypy.

27.    CHKO Žďárské vrchy chrání vyváženou krajinu s lesy, loukami, pastvinami a mokřady. Najdeme zde ojedinělé rulové (přeměněná žula) skály.

28.    CHKO Železné hory zasahuje území od hřebenů Žďárských vrchů až téměř k Labi. Hřebeny pokrývá les, na ostatním území s estřídají zemědělské kultury (pole) s rozptýlenou zelení.

 

Ochrana krajiny

 

Pěkným dojmem může na člověka působit i krajina, ve které se nenacházejí území vhodná ke zvláštní ochraně, protože v ní nežijí vzácné druhy rostlin a živočichů. Proto zákon o ochraně přírody chrání i ta místa, kde se nenacházejí zvláště chráněná území.

 

Lesy, rybníky, mokřady, vodní toky a některá další území jsou chráněny jako významné krajinné prvky. Tato území udržují ekologickou stabilitu a přispívají k tomu, aby se lidem v krajině líbilo. Významné krajinné prvky se nesmějí poškozovat. V Hostivici máme také významné krajinné prvky - rákosiny u Petrkova mlýna a remíz (malý lesík u potoka) v Jenečku. Některá další území by měla být do seznamu významných krajinných prvků ještě zapsána.

 

Velká přírodní území se zajímavou krajinou, která slouží k rekreaci, se vyhlašují za přírodní parky. Cílem ochrany je hlavně zachování vyvážené pěkné krajiny. Nejbližší přírodní parky jsou například Šárka - Lysalaje, Košíře - Motol, Prokopské údolí, Drahaň - Troja, Dolní Povltaví, Střed Čech (okolo Vltavy jižně od Prahy) či Údolí Kačáku.

 

V současnosti se v krajině vytyčuje tzv. územní systém ekologické stability (ÚSES). Tvoří ho síť přírodních území, která mají vysokou ekologickou stabilitu - dokáží vyrovnávat vlivy hospodaření v okolí a přispívají k vyváženosti krajiny. Tato přírodní území se nazývají biocentra (česky bychom řekli „středisko života“). Žádné přírodní území - biocentrum - si nemůže udržet své hodnoty, pokud by bylo úplně odříznuto od okolní přírody. Proto se biocentra propojují přírodními cestami zvanými biokoridory. Biokoridor tvoří například potok s břežním porostem, široká mez porostlá křovinami nebo pruh lesa. Přebíhají po něm živočichové a šíří se rostliny. V biokoridoru nemohou trvale žít, ale dostanou se na jiné přírodní území (do biocentra).

V Hostivici je ÚSES také vytvořen. Biocentra tvoří soustava rybníků, rákosina u Peterkova mlýna a remíz v Jenečku. Hlavním biokoridorem je Litovický potok.

 

Jak vyrobit ptačí budku?

 

Pro různé druhy ptáků můžeme vyrábět nejrůznější typy budek. Nejčastěji vyrábíme budky zvané sýkorníky a rehkovníky.

 

Sýkory hnízdí v dutinách. Proto jim vyrábíme budky, které jsou vysoké asi 25 cm a mají základnu velkou asi 12 x 12 cm. Pro koňadry vyvrtáme otvor o průměru asi 35 mm, modřinkám stačí otvor veliký asi 30 mm. Některé strana nebo střecha musí být otevírací, aby se budka dala čistit.

Pokud máme nějaký kmen vyhnilý od středu, můžeme z něj vyrobit přírodní budku. Odstraníme všechnu hnilobu, vyvrtáme vletový otvor, zakryjeme dno a strop a po připevnění úchytů je budka hotová.

 

Rehkové rádi hnízdí v částečně otevřených polobudkách. Dno by mělo mít dno o velikosti 12 x 12 cm a výška by měla být aspoň 20 cm. Přední stěna je z poloviny otevřená.


Budky vyvěšujeme na vhodná místa na stromy nebo na zdi (rehkovníky). Budky stejného druhu se dávají nejméně  30 metrů od sebe, protože ptáci mají své území, které si hájí před ostatními jedinci svého druhu. Musíme je umístit tak, aby je nemohla vybrat kočka nebo jiná šelma. Na sýkorníky nedáváme bidýlko, které usnadňuje vybrání budky. Budky musíme pravidelně čistit a nezapomeneme sledovat, jestli v budce hnízdí nějaký pták.

 

V hnízdění můžeme pomoci i jiným druhům ptáků. Pro sovy se vyrábějí sovníky, které jsou veliké přes metr a umísťují se na osamělé stromy, do zemědělských kůlen nebo do kostelních věží. Na všech místech musí být chráněny proti šelmám, hlavně kunám.

Hnízdní budky se na některých místech staví i pro vzácné druhy kachen, například pro hohola severního (ten v Hostivici nežije).

Pro čápy se budují hnízdní podložky na starých komínech nebo sloupech.

 

Při pozorování hnízdících ptáků vždy pamatuj na to, že nahlížením do soukromí je vlastně rušíš. Počínej si opatrně, abys rodiče neplašil a nikdy nesahej na vajíčka! Uvědom si, že zdárné vyhnízdění je důležitější než tvůj chvilkový zážitek!